|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
O NADĚJI...
Nevím jak bolí samota, já krást ji musím potají a do uší si prsty nacpat... Neptej se mě. To výčitky pak hlodají v mém srdci dírky, jimiž cedím krev, kterou za ně vždycky dám. Mé štěstí usmálo se tam kde poprvé mi pustil žilou ŽIVOT, který teď objímám.
Já nevím o samotě nic. Ty kousky, co si tajně sbírám do dírek od svých náušnic, zas zpátky k nohám svým si kladu… Samota není pocit hladu pro mě když plný dům dnes mám. Já každý den se přejídám ústy, co stále něco chtějí. Zpívám ti tiše o naději… Snad nezůstaneš věčně sám...
|
|
|