V popředí otázky stojím svlečená

na půl

váháš

a já po cestě do ponížení strádám láskou

stojím na kraji

od tebe kousek

bojím se mrknout ,

bojím se nadechnout,

abys nepoznal jak těžce dýchám,

posmíváš se...?

vedle natažený

spíš...?

nedotčený

ani konečkem řasy

nemohu

hranice z vůle

říkáš

nevěřím lháři

zezhora uslyším

proudění touhy

proklaté zvuky

stočená do klubíčka

oddychuješ tváří ke mně

a stejně jsme každý sám

ve snech zapomínám

ale probuzení

zvědavé pohledy tvé matky

je asi zvyklá...

usínat roztoužená

tvůj dotyk blaho

pro mou duši, tělo

zapomenout by se chtělo,

nechtít co nemůžu mít.

Nesnáším "nikdy...."