Držel jsem v rukou tvé léze droboučké jizvy insomnie Zamlžené dny a dýchavičná pára od úst ve věčném čekání na jediný sen Který zastrčil jsem ti za ucho nebo pírko poletující od nedávných žen jejichž stopy ve sněhu - promiň pro dnešek už si odejmem
A Julian se usmívá se šlehačkou mezi prsty Další nevšední úděl proč se těšit na poletování sněhu a to jeho zpívání s dopadem každé vločky na kůži osamělých koček To jeho cinkání a praskání v zatnuté noci kterou dokážeš vydechnout a namalovat prstem na okno auta Tou nespavou pravdou táhlého pláče svolávajícího k milování ošklivé karikatury opilosti a nebo úsměv odjíždějící malování a možná i umírání
|