Časomíra Půlnoc prvá po letním slunovratu nesmělá touha jít k trouchnivým vratům maštale rozpadlá zeď svědkem je tady a teď. Ržání bujných koní záletného Antoše povětrných matek lání nerovnal ikonky na ploše. Zdaleka neměl o budoucnu potuchy ubylo infekcí, přibylo záduchy netušila tehdá bosá dívka Barborka že pravnouče pohltí internetu ponorka. Těžko říct, zda je dnes lépe dřina škodí, práce třeba vnitřní klid ten nenalezne zadarmo kdo mívá chleba. V družici i v chýšce z dříví stejně klapou Boží mlýny. Že prý žádný Pánbůh není? Jenom lidé hýbou Zemí?
|