Jsi jako mrak
A jsi přibitá v oslepující krajině
Zamžené a ohrožené příliš dlouhým zázrakem
Jak požár snopů pokosených na osinách
Zrodila ses ze zdání jako záplava zlata na obilí
Zlata jež se těžce a lehce promítá
Na tvá šikmo zkosená ramena
Jako tvé rozryté rty a tvé drobné ruce
Chvění tvých rtů už nic nedodá k otřepu
Jejich vypjatého nářku
Jen první příznak násilí
Tu es comme un nuage
Et tu es retenue dans un paysage aveuglant
Terni et menacé par un trop long miracle
Un incendie de gerbes coupées sur leurs arêtes
Tu es née de l´apparence comme cet or à profusion sur les blés
Cet or qui se reflète lourd et léger
Sur tes épaules découpées en biseau
Comme tes lèvres ulcérées et tes mains minuscules
Tes lèvres dont le tremblement n´ajoutera rien au morfil
De leur plainte excessive
Sinon le premier symptôme d´une violence
|