Tvoje slůvka mi tančila

střevíčky z černé krajky

smuteční menuet

po lesklém povrchu

rakve prošlých dnů,

když jsem se jednou

zapomněla probudit.

Nechal jsi mě dřímat

mezi něžnými květy,

do nichž jsem opadala.

Jenom jsi mi ještě vetkl

jeden z nich do vlasů,

tentokrát již naposledy.

Šeptala jsem ti potichu:

nechej mě radši spát