rozšířená verze článku, vydaného v čísle 21/06 časopisu Naše rodina

  Česká komedie je v posledních letech častým hostem našich kin, přičemž toto označení samo nemusí vždy znamenat dobrou zábavu. Účastníci zájezdu debutujícího režiséra Jiřího Vejdělka, natočení podle románu Michala Viewegha, jsou však komedií opravdu vydařenou.

  Každý má jiné důvody, proč strávit léto v zahraničí, a galerie postaviček, které míří na zájezd k chorvatskému moři, je skutečně pestrá - rodiče s dospělou dcerou, dvě teenagerky, homosexuální pár, rodina s dětmi, dvojice důchodkyň, známý zpěvák. A k tomu ještě velmi půvabná průvodkyně…Během cesty autobusem a pobytu u moře se vztahy zauzlí, vzniknou tu krátkodobá i (možná) dlouhodobá partnerství, děti učiní nové objevy, ale poučí se i dospělí.

  Účastníci zájezdu jsou sympatičtí tím, jaký mají spád a švih. Netrpí rozvleklostí děje ani trčícími gagy. Nenásilný humor tu nevychází z laciných vtípků, ale z dobře vypointovaných konverzací. (Scénář je dílem režiséra a autora předlohy.) Pod povrchem navíc občas postřehneme něco hlubšího, například o  generačních vztazích. Dospívající dívka sice otráveně referuje kamarádce o „nudném dědkovi,“ vzápětí ale zjistíme, že se při vyprávění zmíněného pána vlastně dobře bavila. Výtku lze mít jen k tomu, že dlouho nevíme, jak se která z postav jmenuje, což trochu znesnadňuje orientaci.

  Čtenáři románu budou mít asi filmu za zlé, že řada postav změnila své povolání i povahu - ze spisovatele se stal známý zpěvák, z Ukrajince pro změnu český voyeur -, důležitější ale je, že rozsáhlý román se podařilo přenést na plátno tak, aby nenudil.

   Film se vydařil i zásluhou herců, kteří neztvárňují pouhé figurky, ale přesvědčivé postavy. Herecky nejzajímavější je přitom Anna Polívková jako mírně zamindrákovaná, sebeironická Jolana, řešící problémy s rodiči i hledáním partnera. V téhle herečce (která zdědila po tatínkovi víc než jen charakteristický tvar nosu) pravděpodobně vůbec zraje jeden z největších talentů své generace, což ukázala už dříve ve snímku Restart, kde hrála postavu zcela jiného ražení.

  Vpravdě okouzlující jsou také Jana Štěpánková a Květa Fialová coby dvě mírně potrhlé důchodkyně, z nichž první, trochu rozumnější, vždy mírní druhou, tu popletenější. Dokud se na konci jejich úlohy neobrátí… Trochu škoda je, že není víc pozornosti věnováno stárnoucí dvojici Jolaniných rodičů v podání Bohumila Klepla a Evy Holubové, mezi nimiž to při manželských přestřelkách opravdu jiskří. 

  Poněkud rušivým dojmem tu působí jedině modelka Jitka Kocurová v roli průvodkyně cestovní kanceláře, která si říká Pamela. Typově sice přesně odpovídá krásné „blbé blondýně,“ naivitu své hrdinky však leckdy přehání až za hranici nechtěné karikatury. Přece jenom chování ve stylu „nepolíbená panna“ není pro sexy průvodkyni to pravé. Ani slovenský herec Ota Koval coby „slavný zpěvák“ toho ve své roli mnoho nepředvedl, nehledě na to, že musel být dabován. (Občas se mi poslední dobou vtírá otázka, jestli máme opravdu tak málo nadaných českých herců, že si musíme pomáhat namluvenými Slováky?) 

 Přes všechny výtky ale můžeme říci, že se tenhle snímek českým filmařům opravdu povedl.