bílé šupiny otáčí hlavami

volně, jako ruce čerstvě mrtvé dívky

mávají a krčí rameny

prsty, které hledají něžnost

oči jež se otvírají v černém rohu

pomalu dýchající ústa

vyletí vysoko ke stropu možností

pustí dusivost reality

až nad hladinou mraků

jediným pohybem zastaví čas

však nač by běžel?

zůstane viset

a pak se pomalu snáší

tenkými křídly spouští

běh událostí

usedá a protahuje prsty

složí lesklé tělo

a usne