Napadlo mě to v noci, když jsem byl sám doma a ona nepřišla. Pršelo. Déšť mlátil do střech a venku lítala světla aut. Celý večer byly slyšet sirény. Policajtů, pak i ambulance. Pohřebáci naštěstí sirény nemaj.
Seděl jsem v křesle a chlastal vodku. Na sobě tu modrou košili, která se jí tolik líbí. Výročí třetího roku spolu a já tu sedim sám s vystydlou večeří.
„Kurva!“
Chlap má několik variant. Bojovat nebo ustoupit. Obojí znamená prohru pokud jde o ženský. Aspoň prohrát a neposrat se při tom!
Jo, vlez jsem vožralej do auta a rozjel se ji hledat. V hlavě naprosto vymeteno. Jediný, co vidim, je, jak s někym šuká. S policajtem na křižovatce, s chodcem v telefonní budce, ta svině by šukala i ve výkladní skříni! Jak jedu městem, vidim občany, jak šukaj mojí holku…
Stavim u toho největšího pajzlu ve městě. Prostě čekám to nejhorší a jdu tomu naproti.
Je těžký se trefit mezi futra, tak je radši vykopnu. Debil u dvěří to schytal do rypáku. Štamgasti udiveně koukaj a ani se nehnou. Čekaj na pokračování. Rozhlížím se chvíli kolem a pak neurčitě řeknu: „Vojel mi holku.“ Než si to osazenstvo dokázalo srovnat v hlavě, už po mně skočil ten s přeraženym nosem. Asi jsem ho naštval. Ale moc šikovnej nebyl: mrsknul mě přímo na stůl mezi nějaký motorkáře. Pak se situace stala poněkud nepřehlednou. Flašky a pěsti lítaly vzduchem. Pár ran jsem možná schytal, ale mnohem víc rozdal a to už je dobrý skóre. Vymotal jsem se ven a pány nechal, ať se baví chvíli beze mě.
Tahle epizodka mě trochu vystřízlivěla a já začal konečně myslet. Míst, kde by mohla bejt, není moc. A najednou mi to došlo: Jana! No jistě – nejlepší kamarádka. Jestli někdo ví, kde je moje holka, tak je to Jana. Šlápnu na plyn, projedu několikrát červenou i panenky kolemjdoucím a jsem před barákem Jany. Nejdřív ťukám, potom už buším na dveře. Otevře rozespalá Jana a pošle mě do prdele, že prej brzo ráno vstává. Vletim jí do bytu a trochu se rozhlížím. Co kdyby tu náhodou byla. Jana mi beztak přijde jako lesba. V životě jsem ji neviděl s chlapem.
„Co je tohle za blbou srandu?!“ ptá se mě a já ji konečně vidim ve světle. Má na sobě uhozený triko s obrosvskym žlutym ptákem, nejspíš kachna. Stojí tam jako generál, na nohách tlustý ponožky a na hlavě ptačí hnízdo. Exemplární lesba!
Začnu se jí nepřiměřeně smát až trochu zapomenu, proč jsem tady. „Hergot, Jano, ty jsi kus ženský,“ řeknu ironicky a trochu se k Janě přiblížim, abych si tu krásu prohlídl zblízka. „Ale sakra! Tak to je hnus! Jano, ty vole! Co je moc, to je příliš. Já mám silnej žaludek a kdejakýho ptáka na triku snesu, i ty tlustý ponožky můžou bejt sexy, ale do prdele vohol si ty nohy!“
Jana je očividně nesvá. Nejspíš to nečekala. Rudne a klopí zrak. A to je právě moje chvíle! Jakmile je zvíře zahnaný do kouta, udělá všechno, co mu řeknete…
„Tak dobře Jano, zas tak hrozný to neni, jsi tím vlastně zajímavá osobnost,“ řeknu a snažim se bejt milej, abych si ji dostal na svojí stranu. „Docela ti to i sluší a…mimochodem… NEVÍŠ, KDE JE MOJE HOLKA?!“
Možná jsem se zeptal až moc přímo, protože ta potvora přesně pochopila, o co jde. Už se vůbec nečervenala, naopak bych řekl, že zchladla na bod mrazu. A dívala se mi přímo do očí, až mi to nebylo příjemný. Dokonce i ta její chlupatá hnáta si začala poklepávat. S lesbama je holt těžkej život…
„Nejspíš ti utekla,“ řekla arogantně Jana. „A víš, že se jí vůbec nedivím?! Sama jsem jí radila, ať tě nechá. Jsi totiž primitiv! Chodící čurák s vlasama!“
A tím mě dožrala! Do týhle chvíle jsem na ni byl ještě hodnej, ale teď…!
…
Přiznám se, že jsem trochu ztratil nervy a řekl jí: „Ty zasraná lesbo! Nech mojí holku na pokoji! Kup si radši psa a paštiku – je mi z tebe na blití!“
No, možná jsem to přehnal trochu moc, ale efekt to mělo.
Chvíli trvalo, než pochopila mojí narážku s paštikou a čoklem, ale jakmile to Janě došlo, tak jen zalapala po dechu. Kdyby jen zalapala po dechu... ona nasála všechen vzduch kolem až jsem se bál, že jí praskne hlava z přetlaku agresivních myšlenek.
Jako tornádo nasála vše kolem sebe, aby to následně nemilosrdně roztočila. Řvala víc jak tur. Moc jsem jí nerozuměl, ale myslim, že na mě křičela cosi ve smyslu, že neni žádná lesba! jak měla spoustu mužskejch! myslim, že i mluvila o tantrickym sexu. Nevim, o čem všem mi to kecala, ale jedno přeci jen vim jistě: v životě jsem neslyšel člověka tak rychle mluvit! Trvalo to asi patnáct minut (bez přestávky!), pak dostala křeč do obličeje, pak do celýho těla a pak spadla držkou na zem. Přeoxidovala se.
Vzal jsem to jako pádný důkaz toho, že Jana není lesba a odešel z jejího bytu. Když jsem odcházel, slyšel jsem ještě nějaké nesrozumitelné brumlání, ale je možný, že jen zvracela.
Sednul jsem si do auta, pustil rádio a přemejšlel, kde ta moje holka může bejt. Pomalu jsem si začal uvědomovat, že nemám nejmenší ponětí. Což znamenalo jediný: neznám vlastní holku. Vlastně ji neznám vůbec. Jasně, vim, že to má ráda ráno a když to chci v noci, tak musim umejt nádobí, vim všechno, co se týče sexu a domácích prací, ale nevim, kam chodí, když neni doma, co jí zajímá, neznám její kamarády, do prdele! já ani nevim, jak vypadaj její rodiče!
Jediný, co se mi vybaví při vyslovení jejího jména, je dokonale tvarovanej zadek, prsa dvojky, znamínko na podbřišku a křiví palce u nohou.
Možná ji nemiluju.
Nejsrandovnější na lásce totiž je, že si stačí pár věcí uvědomit a je v prachu, jakoby ani nikdy nebyla.
Nastartoval jsem auťák a vyrazil směrem domů. Naprosto vyrovnanej a klidnej. Jel jsem po ulicích a nic mě už neštvalo. Taková symbióza s timhle neřestnym městem.
A právě když jsem byl na vrcholu svý pouliční nirvány, objevila se holka v minisukni, upnutym tričku a lodičkama, kterejma plula kolem kanálů. Znovu jsem začal milovat. Ach.
A nebo jsem byl jen nadrženej, nevim, a vždyť je to jedno! Stáhnu okýnko, vzpomalim na její chůzi a s úsměvem ji oslovim: „Nazdar, dám ti litr - bereš?“
„Cože?!“ Odpoví a mně dochází, že je to buď hodně drahá kurva nebo to žádná kurva neni.
„Ptám se, jestli byste nezašla na lahvinku dobrého vína,“ a usměju se jako intoš na promoci.
„Na víno ti seru, ale nemoh bys mě hodit na Žižkov?“
Ani už nejsem překvapenej a automaticky otevírám dveře. Nejspíš si vážně myslí, že jsem nějakej slušňáček. Dupnu na plyn a trochu jí zamávám s účesem. Než se vzpamatuje, jsme u mě před barákem. Chudák holka se rozhlíží a pak pronese: „Ale tohle není Žižkov.“
„Není? Tak to jsem nejspíš zabloudil. Velice se omlouvám, samozřejmě to hned ráno napravím a dovezu vás přímo k domu,“ řeknu až překvapivě distingovaně.
„Jak ráno? Co tim do prdele myslíš?! Já k tobě nepudu ani náhodou! Pěkně nastartuj auto a vodvez mě směr Žižkov – ihned!“
„Nevim, jak ty, ale já jdu domů. Jestli chceš, tak tu zůstaň a spi si u popelnic. Mně je to fuk.“
Vyndám klíčky, otvírám vchodový dveře a dřív než vstoupim, slyšim ty její lodičky na ostrym podpatku, jak se ženou za mnou.
„Přeci jen bych si dala to víno.“ Jen se pousměju a podám láhev červenýho. Pořádně si přihne. A dřív než výtahem dorazíme do mýho patra, je slečinka už pěkně líznutá.
V bytě ani nerozsvěcuju a rovnou se svlíkám. Holka mi jen podá prázdnou láhev. Ve tmě je slyšet jemný chichotání. Svlékla se i bez mý pomoci. Najdu její rty a políbim. Jsou nasáklý alkoholem a taky je znát, že ještě neni dostatečně ožralá, aby se mi poddala celá. Jenomže mně se čekat nechce, seru na předehru, strhnu hedvábný kalhotky a trochu překvapenou ji odnesu do ložnice. Všechno jde ráz na ráz. Holka křičí a já se směju, protože celej tenhle den je stejně zběsilej a neskutečnej jako to, co právě provádíme. Postel se prohybá, stěny pulsujou, strop se řítí a pak zase zvedá v nekonečnejch intervalech. Všech deset jejích umělých nehtů mám zarytejch v zádech. Zvyšuju obrátky výš a výš, až úplně ztratim kontrolu nad svym tělem a všechno se to rozjede do neuvěřitelný rychlosti a zapomenu na okolí a na celej ten absurdně šílenej den a všechno se kolem rozsvítí. Ostrá záře, která mě na chvíli oslepí. Ale vážně jen na malou chvíli na to, abych zjistil, že nejde o nějakou Sansáru, ale o pokojovou lampičku, kterou zapnula moje holka. MOJE HOLKA! ta svině, která mě nepodváděla s jinym samcem v jinym bytě! ale ležela přímo vedle mě a s mžourajícíma vočima pozorovala, jak ještě pořád setrvačností přirážim a jak slečna pode mnou padá do mdlob.
Vidim, že by se mě ráda zeptala, co to provádim v naší společný posteli, ale nejspíš nenachází ta správná slova. Jen koulí očima, jakoby nevěřila, že to jsem já, kdo šuká tu cizí holku.
Dochází mi, že jsem se asi unáhlil ve svých domněnkách a že mě moje holka nepodvádí, jen zapomněla na naše výročí a přišla pozdě domů, kurva pozdě domů! Celej ten den byl jen absurdní snůška mý žárlivý ješitnosti!
Zbývá mi jediná možnost. Usmát se a říct: „Nechceš se přidat?“
|