10 štěňat za cenu jednoho

            Když jsem byla v šestce, vydala se naše třída výukově poznávat Londýn. A poznávali jsme hodně. Poznali jsme ten Big Ben z učebnic i ve skutečnosti, poznali jsme pány s medvědími čepicemi a hlavně jsme poznali pohledy za 20 pencí, kterých když si koupíme 10, zaplatíme jen libru. Převážná většina zaplatila 2 libry a dostala i igelitku s nápisem I love London.

            Za tak skvělým nákupem už naštěstí nemusíme vytáhnout paty z Čech. Jedinečné, nepřekonatelné a rozhodně nejnižší ceny si můžeme dovolit i u nás. V obchodech s oblečením jsou letní a zimní výprodeje samozřejmostí a obchod, který ve „slevové sezóně“ není odshora dolů polepený křiklavým „sale“, jako by v tom čase neexistoval. A tak nakupujeme 3 trička za cenu dvou, i když se liší jen barvou, jen abychom toho využili, když už to teda nabízejí. V drogerii hodíme do košíku hned 4 pasty do zásoby, protože dvě jsou za cenu jedné. Není žádný problém koupit si Coca Colu, která má jedinečnou nabídku 20% navíc, sehnat  2 aviváže a zaplatit jen jednu a nebo třeba k noci ve čtyřhvězdičkovém hotelu získat snídani zdarma.

Mohlo by se zdát, že všechny tyto bezva nabídky jsou jen reklamním tahákem na zákazníky. Omyl! Taková super cena nám toho dá mnohem víc. Vítězný pocit, dobrou náladu, úsměv na tváři. To hlavní,  za co bychom však měli těmto 75% slevám, totálním likvidacím a akcím poděkovat, je rozvoj našeho ducha. Přispěly totiž k založení nového sportu – salesball. Konečně sport, který je věkově neomezen, dokonce je populárnější u starší generace.

            Tak například moje babička milovala noviny a Květy. Denně si v nich podtrhávala vše, co se jí zdálo zajímavé a důležité. Když jsem asi ve 12 letech přestala jíst vepřové a hovězí maso, neustále mi předhazovala, že jedna paní v Květách psala, co všechno mi bude chybět. O pár let později ze mě udělala zářný příklad pro ostatní vnoučata, protože já na rozdíl od nich nebudu mít tu „kraví nemoc.“  Před ptačí chřipkou mě nyní nevarovala, má už jiné zájmy. I ona totiž začala  s „holkama“ hrát salesball. Sbírá letáky všech diskontů, supermarketů, hypermarketů a nově i leták Jednoty z vedlejší vesnice. Všechny tyto barevné plakátky si skládá v obýváku na televizi a každý večer začíná rituál. Nasadí si brýle, sedne si ke stolu a svědomitě prohlíží, co kde zlevnili. To, co se jí líbí si zakroužkuje a poté projde ještě jednou, zda jí něco neuniklo. Nakonec napíše mojí mamce lísteček: Hypernova: kuře, pochoutkový salát, Tesco: Sklepmistr, hladká mouka a Kaufland: pomeranče. Moje mamka pak pravidelně zajede do Delvity hned vedle školy, na které učí a babiččina snaha přijde vniveč. Babičce to moc nevadí, zaprvé o tom neví a za druhé hraje jen amatérsky. Salesballová liga u nás totiž měla jen jeden ročník a vlastně i jen jeden zápas, který skončil nerozhodně. Na sledovanost si ale jeho organizátoři nemohli stěžovat, jeho záznam se pod poetickým názvem Český sen dostal i do kin.

            O budoucnost se tento nový sport bát nemusí. Když jsem dnes na internetu viděla nabídku od pána, který prodá deset štěňat oříška za cenu jednoho, jsem pevně přesvědčena, že čeští salesballáři si ze světa přivezou nejednu medaili.