Tak se začíná zase oteplovat a ta krásná, tuhá a milá zimička je pomalu na ústupu. Ach jo!
Ráno ještě před řinčení budíčku na mě doráží Sluneční paprsek, na okenní římse mi skřípajícím hláskem řve ptáček Prostě romantika. Otevřu okno, abych zahnala ptáka, a praští mě do nosu smrad ranní orosené trávy. To bude ale den, když už od rána, jedna pecka za druhou, pomyslím si.
Děti jdou do školy v sukýnkách a šatičkách s čerstvě pletným cůpkem (převážně děvčata), cupitají v sandálkách a pokřikují na kluky že jsou debilové a že s nima nebudou sedět v jedné lavici. Ach to mládí...jaké rozverné.
Vycházím tedy i já, kdy už děti zasedli ve školních lavicích, snad jen občas potkám takové ty nehodné mládežníky, kteří se snaží aby je někdo ze známých zahlédl po době už dávno odzvoněné, aby byli v kuloárech zas o něco populárnější. A mají- li ještě cigaretové náčiní v ruce (stačí sirky- už to vypadá cool), pak je to tuším za dva body. Dva body cestou na výslunní. Pak jsou za to ve třídě různá privilegia, jako svoboda v oblékání a ještě s pochvalou, neřku-li snad titul modní guru.
Ale vrátím se k sobě, už dávno jsem se vysmekla ze školní lavice, ačkoli teď zrovna mě popopadl nějaký flash-back a učím se řídit zpoza stolu automobil. Včera jsme probírali, že v České republice se jezdí v pravo. A pozor, nejen to, ať už auto zatáčí kamkoli, do leva nebo do prava, vždy se drží v pravo!
Pokračuji cestou do práce a nestačím se divit, co se dneska děje za věci. Májový deštíček včera večer si na dnešní ráno připravil zvláštní nádech, poměrně jasnou oblohu s přídechem odporné svěžesti a čistoty. Potkávám na ulici několi individuí, alternativně oblečených, přírodního vzhledu, kteří se shánějí po nějakém posezení. Hned bych šla s vámi, ale bohužel musím zcela upravena a navoněna udělat také něco pro své živobytí. A protože jim i tak trochu závidím, tak je posílám do krátce otevřené pekárny s čersvým pečivem, non-stop bary si nechám pro sebe.
Usedám v práci ke stolu, kde se den ode dne více a více prolíná jistý pach, který je zřejmě z odpadu nebo v trubkách zhynula krysa. Jaké syrově ponuré pracoviště bez oken, bez větších známek barev či okrasy. Začínám prudce zvyšovat pracovní tempo, docela se mi daří, dýchám zápach z neznámeho zdroje, dívám se na monitor, z něhož mi občas ujedou oči na zajímavě prázdnou zeď, když tu přiběhne pan šéf a celý rozzářen a šťastně poletující, přináší do kanceláře vůni do zásuvky. Za necelých deset minut se rozlehl kanceláří ovar z růží, nebo z čeho to a Mr.Boss zvolal "Tak, problém s odpadem máme vyřešen."
Ideální zaměstnání asi opravdu neexistuje.
A tak se vesele zabavuji do ctyr hodin odpolednich a tak to chodi den co den...
|