Vznáším se tiše

nad kamenným hvozdem nadlidských muk

všechno plave ... už vzlíná

a voda líná.........................nechce mě,

nechce do mého klína.

...řasenkou jemně obtáhne linii břehů,
ztrhanou tvář
popráší pudrem jemného deště,
stříbrný žhář,
sebe se ptáme..snad ještě?

Ve řvoucím mlčení tonou všechny hlasy,
dobře nám, Země se brání
                                           ...asi...