Skoropanně
Od andělíčkářky Farmacie
aby se neuchytily ve tvém lůně
a nekřičely ti zítra do očí
Tvé včerejší hříchy.
Polykáš večer co večer
kouzelné zrníčko
po kterém v tupě vymeteném ránu
pravidelně zvracíš.
Vláčená rozkvetlým tělem
do koupelny
Při pohledu do zrcadla
tváří v tvář
závislá na své závislosti
Nejspíš ochrana proti neposkvrněnému početí?
skoropanny
Anny
Krákorky smyslně veršující
Za můřího úplňku
v půl čtvrté ráno
večeřím vraní polévku.
Skřehotavou křečí
mlíčí útroby svírá
A tiše kysne
Vteřiny samoty odměřují
propocené noční košile.
Sténání průdušek
drásaných výčitkami
nesplněných snů
se mísí kdesi v nadprostoru
s tvým tichým naříkáním.
Prostoupená cizím obětím.
V hloubi časů
Objetá
Jetá
Promáčená
Skrz naskrz, jako mé košile.
Klepu se chladem vlastního potu
zatímco ty se chvěješ rozkoší
zaplavovaná cizím horkem
Tam někde
V jiném světě
Schoulená do klubíčka na loži vítězů.
|