Na bedra praotce Adama vložil Bůh nutnost dobývat chléb v potu a krvi. Od těch časů si člověk ulehčoval práci různými zlepšováky. Dospělo to tak daleko, že kvůli vyšším výnosům dopuje rostliny i hospodářská zvířata. Jaké to ale je, když rolník začne od Adama? Tedy s šetrným ekologickým pěstěním a chovem?
Český zemědělec to v polovině 20. století neměl vůbec lehké. Nejprve nucená kolektivizace a znárodňování, poté inspirace SSSR a nástup pětiletek. S tím vším do naší země přišel neblahý trend maximální chemizace, meliorace, budování obrovských přehrad nebo regulace řek. Jedním slovem znásilnění krajiny.
První pionýři
Návrat k vyváženosti ani po roce 1989 nebyl zrovna jednoduchý. V polovině 90. let uvažovali politikové nad systémem dotací do zemědělství, který by efektivně reagoval na podmínky regionů. Došli k tomu, aby se v podhůří sklízela a pak kompostovala tráva. Následně se to otočilo a v podhůří se začal podporovat chov skotu. Jenže předtím se vybil, protože jeho chov byl velmi ztrátový. V současnosti se tam složitě vrací.
S jedním z možných řešení se nabídli první pionýři ekologického zemědělství. Bylo jich tolik, že v letech 1990-91 vzniklo pět svazů, respektive sdružení, které vypracovaly vlastní směrnice a zajišťovaly pro své členy kontrolu a certifikaci. Brzy se ukázalo, že je potřeba vytvořit jednotné směrnice, kontrolu, certifikaci a označování produkce. A tudíž byl od roku 1993 dohodou svazů a Ministerstva zemědělství zaveden Metodický pokyn pro ekologické zemědělství. Byl posléze ustanoven Certifikační výbor, Technická komise a zřízen jednotný kontrolní systém a označování produkce logem BIO. Ekozemědělec podléhá kontrole ekologického zemědělství, tzv. K.E.Z.
V Evropě
V rámci Evropy se největším procentem ekologicky obhospodařované plochy pyšní Rakousko s 11%. Běžně evropské země obdělávají kolem 5 až 8 procent. Představitelem v tomto ohledu je Skandinávie. Ale ani my se nemáme za co stydět. Ekologicky obhospodařujeme zhruba 6,5%.
Ekozemědělství podporují víceméně všechny evropské země. “Nejviditelněji jsou to Rakousko a Švédsko. V popředí jsou se svým zájmem o biopotraviny a jejich produkci Němci, Holanďané, Francouzi. Velký rozdíl je mezi ekofarmami u nás a v intenzivně hospodařícím Holandsku. Tam mezi poli konvenčně pěstované zeleniny je část pozemků neošetřená pesticidy a nehnojená umělými hnojivy. Země se liší v časovém rozložení dotací farmám přestupujíc í z konvenčního na ekologické zemědělství, dotace na hektary půdy a liší se i strategie podpory celého odvětví. Některé státy jako Itálie v posledních letech investují do propagace biopotravin u spotřebitelů, jiné zase podporují produkci a přechod konvenčních farmářů na ekologii,” přibližuje členka olomouckého Hnutí Duha a koordinátorka programu “Veřejnost a biopotraviny” Klára Kratochvílová.
Spojení s tradicí
Rostislav Trávníček, jeden z koordinátorů projektu Tradice Bílých Karpat uvádí: “Naše sdružení pracuje od roku 1997 a cílem bylo sjednocení bělokarpatských aktivit pod určitou známku. Zabýváme se zvláště péčí o louky, obnovení chovu ovcí, záchranu tradičních odrůd ovoce, obnovu řemesel či výrobu moštu. Spolupracujeme s chovateli ovcí, zvířata pak využíváme pro spásání otav v chráněných územích. Tím se chceme přiblížit přirozenému způsobu hospodaření. Snažíme se též o podchycení lidí, kteří se řemeslem živí celoročně. Je jich dost a neustále jich přibývá. Před několika měsíci jsme také vydali katalog ř emeslníků a nabízíme jej po všech regionech.”
Organizace Kosenka z Valašských Klobouk, jíž je pan Trávníček členem, odkoupila před rokem od soukromého majitele původní jedlo-bukový les. “Momentálně jsme zde obalili semenáčky jedlí a připravujeme smlouvu s Českým svazem ochránců přírody, který místo vlastně vykoupil a Kosenka les dostává do půjčky. Když jsme tam přišli, byl prostor podle představ a nemusíme do něj nijak citlivě zasahovat,” přibližuje Trávníček.
Pravidla
Abyste se mohli stát ekorolníky, musíte splňovat několik pravidel: Například osevní postup a technologie pěstování musí bránit erozi půdy a v osevním postupu musí být zastoupeny jeteloviny a luskoviny. Druhová pestrost pěstovaných plodin musí skýtat dostatečné množství pro přežívání organismů (predátoři nebo hmyz), monokultury nejsou dovoleny. Struktura plodin musí umožnit střídání plodin s malou konkurenční schopností vůči plevelům s plodinami s větší schopností konkurence. Není dovoleno pěstování geneticky modifikovaných organismů (GMO). Není dovoleno používání herbicidů, syntetických fungicidů a insekticidů a umělých hnojiv.
Ustájení zvířat musí odpovídat jejich fyziologickým a etologickým potřebám, zakázány jsou klecové chovy, trvalé vazné ustájení bez pastvy nebo výběh. Zvířata musí mít dostatek prostoru pro ležení, odpočinek, čištění těla a sociální kontakty, lože musí být stlané přírodními materiály. Zvířata musí mít dostatek volného pohybu včetně pastvy a musí být přiměřeně chráněna proti extrémům počasí. Rutinní aplikace léčiv, stimulátorů, retardantů, hormonů, přenos embryí a používání GMO není dovolena.
Obavy z GMO
Podporovatelé přirozeného produkování se v posledních letech obávají expanze geneticky modifikovaných organismů (GMO). Co si pod tímto pojmem představit? Do zvířete nebo rostliny je vložen nový gen, který v organismu nikdy nebyl a prostou reprodukcí by ho ani nezískal. Gen by pak měl vytvořit očekávanou vlastnost, která má organismus vylepšit. Toto je dosud vrchol, k němuž vědci dosud vystoupali. V Česku se spotřebitel zatím s takovými produkty moc nesetká. První vlaštovkou je sója a uvažuje se o kukuřici. Drtivá většina totiž nemá povolení k volnému prodeji. Experti se domnívají, že na trh se nenápadně dostává kupříkladu maso zvířat, která byla krmena GMO sójou, ale toto není zjistitelné ani laboratorně. S názorem přichází Klára Kratochvílová: “Domnívám se, že geneticky modifikované rostliny svými zvýhodněnými vlastnostmi mohou svou zlepšenou konkurenceschopností ohrozit nemodifikované plodiny. Hrozí nebezpečí setření druhové pestrosti nekontrolovatelným křížením třeba u rostlin, které se opylují větrem. Modifikovaná informace pak může smýt rozdíly mezi jednotlivými druhy a plodinami. Nedomnívám se, že by GMO vyřešily problematiku hladovějící populace. Navíc zemědělství trpí nadprodukcí. Vysoce produktivní GMO jen tento problém navýší. Co se týče těchto organismů v potravinách, je nutné striktní označení výrobků. Vliv GMO obsažených v potravinách na organismus nebyl dostatečně probádán. Nač měnit dílo přírody či boha k obrazu svému, když jsme dostali či už objevili ve volné přírodě to, co potřebujeme k naší obživě?” Tento problém je pro Evropu spíš kavárenskou diskusí, avšak, jak se domnívají obhájci modifikovaných organismů, pro Afriku by takový objev mohl být v budoucnu opravdu záchranou před hladomorem. Použití GMO v ekozemědělství je zakázáno s výjimkou léčiv a veterinárních přípravků. V současnosti není v ČR žádné takové léčivo registrováno.
Potřeba většího povědomí
“Zájem o ekopotraviny je přiměřený a odpovídá věku, vzdělání a velikosti města. Některé produkty jako ovoce a zelenina takový ohlas nemají, ale třeba zrniny ano. U ostatního je to otázka peněz nebo boje s českou a unijní byrokracií, která vše zdražuje někdy méně logickými požadavky,” podotýká k ohlasu mezi kupujícími předseda organizace Pro-bio Zdeněk Perlinger. Sortiment je pestrý a na trhu je zaregistrováno několik stovek bioproduktů. Od těstovin, mouk, mas i zeleniny, přes polotovary, mléčné výrobky až po mošty, biovíno, koření, čaje a cukrovinky. Ekopotraviny nejsou nijak rychlené nebo dopované. Zelenina má například více vlákniny, je o něco chutnější, protože měla čas dozrát a nebyla urychlena umělou výživou. Můžete si být jisti, že neobsahují rezidua pesticidů či antibiotik. Také víte jak bylo nakládáno s půdou a zvířaty a odkud pochází. Takové potraviny jsou označeny tzv. zelenou zebrou a symbolem BIO. Jsou k dostání i ve větších obchodních řetězcích a zvláště pak specializovaných prodejnách.
“Co chybí? Masivnější reklama. Dostat mezi lidi, co ekozemědělství je, co produkuje, v čem je jiné a jak ho lze podporovat,” uzavírá Zdeněk Perlinger.
|