I
Evelína zatáhla nebe za opratě
V ten okamžik se nebe sňalo
do barokní formy
která se začala bleskurychle stáčet
Vše co bylo dole, chtělo vzhůru
tedy mělo konečně přístup k letu
"Virtuosi" jako osná dlaň
hladící poraněné nebe
Jako když hraje temná vrána
ve smyčcové baletní hře sonet
Kdo zná plachty violy
pne se mořem
jak se mu zlíbí
Vlasy, padající do čela violy
jako temný vítr skalních pobřeží
A táhne, jako sedm tisíc spřežení
Ve vlasech zapletenou
barokní oblohu -
Oděv zpívává
při každém přikročení
k něžné mikročástici strun
a ovanutí z jeho prstu
houpá nářky
po krabatém pathosu
II
Opodál smutní labutě
jímající sny
Jako zásek v přírodě
ševelí sršni
Malé dítě ---
Virga si hrála s květinami
v panelovém údolí
Protkána mašlemi, smíchem
zaplétajícím se
do každého mikro krůčku
Virga si hrála s pnoucími květy
hladila včely, velebila Muškáty
Mívala záchvaty něhy -
Nepozorována, šustila křídly
Později je rozepínala -
a v menší velikosti
prolétla lesní loukou
s vážnou tváří
Jelikož zde bylo plno mrtvých tváří
mrtvých tváří
zemřelých, zemřelých
Jako Käorelovy sny -
Käorel byl mladý
panelový chlapec
Sestrojil elektrické sršně
kovové květy
a fosforové stromořadí
Vše potom nechal vyrůstat
na obroušených panelech
šedé barvy
za zvuků božských tónů němé hry
Tuto slavnost jsem prožil kdysi dávno
a přeci tam teprve kráčím
III
Byl bych Velur
kdybych nebyl příliš náročný
Již přítomnost květiny
budí mou mysl
a nutí k přemýšlení
zda každý můj pohyb
auru či myšlenku
dokáže zaregistrovat
pochytit, či zpracovat
Když si vzpomenu jaké by to bylo
kdyby se jednou
bez zalévání
vydala na mých nohou
s mými torzními myšlenkami
měnit svět
a já si doma četl Morgensterna...
IV
Proto
usnout toho dne
znamenalo velké mistrovství ---
Ponořit se do snů
zlenivět na pár okamžiků
mimo sebe, v sobě samém -
Tato noc, ach
byla vskutku nekonečnou plavbou
po ospalém moři
které bouří -
Byl jsem postaven před problém
zda ovládat loď, nebo spočinout
v zuřivém věčnu
Nedokázal jsem to! ---
Probudil jsem se
s pobledlým snem v dlaních
Zoufalý a nemocný
na rozlehlém moři
s jediným papírem
zcela prázdným
Podmínka návratu:
Pojednat papír
co nejkultivovaněji!
IV
Komponoval jsem
báseň z podvědomí
nebo z větru, co já vím
Její znění:
Dnes mi zasvítilo
to červenomodré světlo z lamp
co má tvar čtverce
vlastně nezdravě a nepříjemně své
do dlaní
Tedy však
Někdy přemýšlím doslova
že již odešly
velké uzdy větru, kácející topoly
odešly podél větru
Nic nezbylo z nich
Přadleny mýdlo
a dvě sklenice z větrolamů
nezbylo nic
Sálo ticho
Vulkanické pohledy neskutečností
ticho vran
Mám třešeň
potřenou jiskrou spínacích hlav
Prší -
Bylo by to oko v ložnici
bylo by pršelo
Saje ticho
Ametyst hraje z mé kapsy
saje a saje z nářku
Velké citróny
atmosféra barev tmy
citrónová temnota
Jen prázdno
a prázdný evoluční kosočtverec
prázdný poněkud směle
Tak ať
Pralátky vracející úder
Nic nezbylo z nich
Jikry par s první zprávou, je ticho par
je ticho parních lokomotiv
Bylo by to hlavní velkoměsto
mám třešeň! I vítr ---
Inkousty se ti vezou po bradě
Přišli ti po bradě
Osamělí vrazi prodávají své dlaně
Sami je přišili
Jen prázdno -
Budiž
Nic nezbylo, nic nezbude
Již odešly
velké citróny, velkoměsto
Sálo ticho -
Saje ticho -
Bylo by pršelo
Ó samo tě cení!
V
Takto jsem pojednal
prázdný papír
A podtrhl jsem si
pro sebe pojem:
Citrónová temnota
Tu mé podvědomí vyrazilo
pravdivý pocit, logickým myšlením
nevyjádřitelný
VI
Evelína zatáhla nebe za opratě
abych se mohl znovu zasnít
v poznání
Opodál smutní labutě
jímající sny
Jako zásek v přírodě
ševelí sršni
Nedokázal jsem to! ---
Pochopit své sny
Vyrůstám z citrónové temnoty??
Ó přesné, jak převelice!
A světlo v ní
svítilo do očí tak
jakoby mne chtělo vysát
nebo potrhat
A také že trhalo
a sálo nevinné
před mým snem
Jen prázdno -
Tak ať
Jiná atmosféra
Když si vzpomenu jaké by to bylo
kdyby se jednou
bez svitu
vydalo na mých nohou
s mými torzními myšlenkami
měnit svět ---
|