Dívka z maloměsta

 

Ty, malověrná

neznala jsi ta rána

slunce nad východem z metra

dříve jen polovina pravdy

stačila ti

už nejsi malá

v oblacích ztratila ses

pak na dlažbě

hledala si Pána.

 

Město dýchá

skrze roušku

zanešenou hejny much

ty jsi jak ta hejna

co ztracená jsou zcela

nastal konec snění

zkažený je vzduch.

 

Sen odešel

pravda tu leží

nahá a znásilněna

pod dozorem sta věží

mater urbius Praga.