|
Ať smutek žne,
kosou svou,
ať pohledne,
do smutných tváři.
Ať se jen rozhledne,
a paprsek slunce popadne,
on padne k Zemi,
a kosa narazí na kámen.
Smutek,
bublajíci krev,
ve žilách eskimáka,
a všude vúkol para.
Teplo sálajíci,
z mučetníckych srdc,
né z lásky ale z varu,
v kotli.
|
