Nechci ubližovat.

Musím.

Za sebe a za to, co dělají druzí.

Zabíjím něžně. Pomalu.

Musím.

A nevím, jestli je to správně.

Asi ne! A co když jen tak to má být?

Pochybnosti?

Úzkost?

Spousta pocitů - a žádný.

Ubližuji.

Tvrdě, rázně. Se záští, s krutou radostí.

Usměvavě, vesele vrážím nůž do sebe.

Pro vědomí vlastní bolesti.

Pro lásku, pro krásu.

Pro sebe?

Třeba!

Jak chci já.

Jak si přejí druzí.

Z nenávisti.