|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Do hvězdné oblohy,
za srpnové noci,
pošli to nekončící utrpení.
Zabalené do neónu baru,
kde jsi mně okouzlila smutkem.
Ty rozechvěješ hlas,
staccatem okamžiku,
zemřeš touto chvílí.
Navzdory času a tomu muži,
co řekl že Tě miluje
a na prvním nádraží,
nechal odjet vlak.
Pak vyrveš ze svých útrob
posla noci, nosiče bolesti a smutku.
Génia loci večerů,
co hledali jste ve svých mapách
ostrov naděje a nalezli
- pobřeží zoufalství.
On se však vrátí
a s novým entuziazmem
- ohlodá to, co ještě zbylo. |
|
|