Jiří Suchý si v nové hře Divadla Semafor Pension Rosamunda zopakoval metodu „nerealizovaného scénáře“, kterou vyzkoušel již v představení Sex + sex = 12. O co se jedná? V 70. letech připravil Suchý k realizaci několik filmových scénářů, které ale byly nakonec z politických důvodů zamítnuty. K těmto scénářům se nyní vrátil a některé scény z nich připravil pro divadlo – jiné, mnohdy i pro děj klíčové scény, jsou na pódiu předčítány z listu, což přináší zajímavý „zcizující efekt.“
Pension Rosamunda vypráví příběh taxíkáře Haluze, který se při noční vyjížďce ujme okradené dívky Moniky, a ubytuje ji v blízkém penzionu. Druhý den zjiš´tuje, že se ve skutečnosti jednalo o nevěstinec, a napne všechny své síly, aby odsud dívku vysvobodil. Zároveň pátrá po odcizeném Moničině kufru, který, jak se ukáže, skýtá veliké bohatství. Tím se ovšem dostane do konfliktu jak s majitelkou penzionu Rosamundou, tak s gangstery, kteří mají zájem o dívčino dědictví.
Hra je postavena zejména na výkonech Suchého v roli taxikáře a Jitky Molavcové jako majitelky penzionu; zcela zdařile však těmto dvěma sekunduje Vanda Hauserová jako Monika. Výborně zpívá a velmi přesvědčivě ztělesňuje zprvu naivní dívku, která se rychle naučí, jak to v obchodě chodí. Kromě zmiňovaného „zcizovacího“ efektu v podobě předčítání ze scénáře jsou pochopitelně zdrojem humoru také písně, které pocházejí až na dvě původní výjimky z tvorby Jaroslava Ježka.
Zápletka je ke konci trochu nepřehledná, ústřední motiv slábne a příběh poněkud ztrácí na své lehkosti, navíc tu nedojde k žádnému velkolepému finále, které by hra s kriminální tematikou vyžadovala. Přesto se i tentokrát jedná o solidně provedenou zábavu.
|