Upadli jsme v zapomnění
skrz klíčovou dírku neviděni
maskujeme tváře tmavými pudry
aby bylo znát, že nám
z řas sklouzla slza ke koutku úst.
Černé kruhy od očima
z nevyspání
z přemítání
z únavy
maskujeme na růžovo
trávíme hodiny před zrcadlem
abychom si na obličeje
nakreslili tvář....
Protože až poznáme pod maskou klauna
sousedovic psa
za brankou
přes náměstí
bude pozdě na změny rolí
a texty osob s polemikou
s poznámkami
v rohu
kus papíru v ruce
a oči zasněně dál
budou sledovat ten děj
rozmile vítězit nad záplavou slov
co byla napsána jen pro pobavení
obecenstva kolem nás.
|