|
Žil byl malý pytlíček,
vstával jenom na klíček.
Zrána vstanul jednou zas,
zima byla, vůkol mráz.
Zmrznul malý pytlíček,
padl a už se nehýbal.
Zamrznul k němu chodníček,
sám zůstal malý pytlíček.
Za sto let v rameni bezmasém,
setkal se s velkým ocasem.
Byl to ocas zázračný,
dlaněmi ho zahříval.
Pytlíček si slastně broukal
a ocas se na něj koukal.
Byli spolu dnem i nocí,
milovali se jak dva cvoci.
Pak si vzal ocas paruku
a požádal pytlíka o ruku.
Svatba byla veliká -
- ocase a pytlíka.
Jsou to ale malí smradi,
do dneška se mají rádi,
žádná hádka, žádné stresy,
dobrou noc a....
.... chraňte lesy! |
