Hladit hada bosou nohou I
"Mám rád Tvoji vůni, když se oblékáš", zašeptal Petr, když se Marie zlehka blížila ke dveřím.
"Ale já se oblékám jenom do té vůně" vpustila do éteru šibalský úsměv a jemným a tichým dotekem kliky se rychle vytratila z pokoje.
"Ty opravdu hladíš hada bosou nohou" zakřičel na ni, když se poslední závan jejího parfému prolinul pokojem.
"Je mně smutno, vždy když odejde" pomyslel si v duchu a objal polštář, na kterém si Marie rozložila své plavé vlasy.
Kolem administrativní budovy hned vedle kina se řinula veselá hudba z okolního baru. Marie vyběhla ven, neboť, jak už bylo jejím zvykem, opět se rozhodla přijít na schůzku se známým neznámým pozdě. Vlastně, vůbec na tu schůzku nechtěla, věděla moc dobře, že to skončí fiaskem. Pomalými krůčky se blíží ke vchodu Carrefouru.
"Nemohu ani dýchat, jak moc se mě stahují rozpaky plíce. Ještě si to mohu rozmyslet", bloumala si v duchu před automatickými dveřmi obchoďáku. Pomalu nakoukla dovnitř, ale dav okolních nakupujících ji vtlačil dovnitř.
"Hlavně se neohlížej", šeptala si tiše a cítila, jak se jí krev sune až do hlavy.
"Je někde tady, určitě tady někde je, jen ...., jen já ho zatím nevidím", rozpačitě přemýšlela a bála se otočit směrem k lékárně, kde se měli sejít.
"Tak a teď se pomalu otočím, třeba tam nakonec nebude" tiše doufala ...... "
Mám jednu ruku dlouhou", honilo se mu hlavou, když se ohlížel po výkladních skříních.
"Jaká asi je? Co když je tady někde a pozoruje mě?
Nesnáším taková rande naslepo! Možná ty fotky na netu nebyly vůbec její?" stále se nemohl zbavit svých myšlenek, které se mu v poslední době prolínaly myslí.
Ohlížel se po kolem jdoucích ženách a tiše si typoval, která by to asi mohla být? "Že by ta menší v tom černém kabátě? Ale proč jde dál, když ví, že se máme sejít tady?
Nebo ta hezká a usměvavá zrzka? Možná ta malá opodál?" "No to bude krize" pomyslel si.
"Nebudu čekat na to, až se poznáme, raději rovnou zavolám a aspoň ji uvidím hned. Položit sluchátko dovedu hodně rychle, když na to přijde"!
Marii se rozezvonil mobil. "A je to tady, ani si nešahej do kapsy" zasyčela si v duchu.
"Přece tady nemůžu pořád jenom tak stát! Prostě se otočím a bude, když už jsem tady, stejně to jednou prasknout musí" tiše si zoufala.
Rozprostřela si svou plavou záplavu a jemným gestem si rozcuchala vlasy na bocích. I přes třesoucí se kolena, se pomalu otočila k lékárně a svá ústa roztahla do širokého úsměvu.
Nemohla si pomoci, rozpaky v ní vždy vyvolávají úsměv, je to její obrana.
----
"A teď mám toho právě dost! Stojím tady už dobrých 10 minut na nějakém pitomém slepém randeti, jako nějaký školák" již nasupeným výrazem se ohlížel po okolí. "To jsem si mohl myslet, že mi telefon nebude brát, jak jinak" bloumal si v duchu, když spatřil, jak dívka v černém se pomalu otáčí. "Jasně, to je ona!" vykřikl ve svém vědomí a nečekaně se mu rozbušilo srdce obavami.
Usměvavá slečna stála opodál a dívala se na Petra. Vůbec si nebyla jista, zda to je on, nebo ne, prostě tam stála a doufala, že se třeba někdo sám k ní přihlásí.
----
Vydal se rozhodnými kroky k dívce v černém.
"Ty jsi Marie?" zeptal se suverénně.
"Ano" odpověděla mu křehkým tónem, jako prvňáček prvně u tabule.
"Už jsem si myslel, že vůbec nepřijdeš!" přísněji na ni promluvil.
"Domluvili jsme se, ne?! " opáčila se na Petra s obavami ztráty iluzí, možná u obou.
"A co Ty? Nejsi zklamaná, když mě teď vidíš v reálu? Jsem se dost změnil, nemyslíš?" nepřekvapil ji otázkou.
"To jsme se změnili všichni. Je to už přece pár let od střední."
Petr byl její nenaplněnou školní láskou. Dnes se cítí suverénnější než byla, je samostatná, dospělá, krásná a moc dobře to o sobě ví.
"Chlapi přece neřeší krásu, aspoň to do mě všichni hustí?" nezávazně mu odpověděla.
"Nepůjdeme si někam sednout?" dodala jemný návrh, aby se už nemusela další chvíli třást, kdy nakonec omdlí vzrušením.
"Hlavně hned na začátku nic neříkej o mé šílené galerii" mumlala tiše, snad sama pro sebe, protože Petra vůbec nezajímalo, co si to plavé stvoření vedle něj tak potutelně špitá. Je rád, že se s ní sešel.
----
"Chtěl bych si Tě vyfotit!" nečekal příliš na nudný začátek konverzace. Je zvyklý jít rovnou na věc.
"Proč s tím zase začínáš? Už jsem Ti jednou řekla, že to nejde, protože inklinuji k nevěře" vzrušivým tónem plným očekávání odpověděla. "To já vím, a proto to taky říkám, líbí se mě to! odvážně očekával Mariinu odpověď, zatímco jeho očí se soustředily na její velké oko, schované za sklenku alkoholu.
Styděla se.
Nikdy neuměla své pocity schovat.
"Líbíš se mi. Chtěl bych Tě fotit nahou" s obavami dodal.
"Přestaň prosím!" bránila se Marie dalším rozpakům.
"Tvá slabá místa mě vzrušují, chtěl bych je poznat!" stále naléhal.
"Prosím obraťme list" úzkostně se bránila dalším jeho slovům.
"Chci, abys byla přede mnou nahá! Přitahuješ mě!" jeho mysl pohltily představy, které četl v jejích zprávách.
----
"Musím už jít" snažila se ukončit jejich konverzaci, která v ní probouzela hříšné myšlenky.
Nečekaně se zvedla a útlou rukou šáhla po pověšeném kabátu.
"Zavolám ti. Nenechám se tak snadno odbýt!" Smál se na ni.
----
Horká pára
|