(O pochybnostech)
Vždycky když zachraňuju šneka,
zažívám na zlomek času
závrať z doteku Věčnosti…
Popadnu ho za ulitku
a přerušuju tu uslintanou pouť
ve více či méně rozběhnuté
silniční či chodníkové etapě,
abych ho láskyplně zaparkovala
v bezpečí nejbližšího trávníku…
Jednou jsem to neudělala,
nahlodaná pochybností
o způsobilosti k zasahování
do šnečích osudů…
A než bys řekl šnek,
stala se mu osudnou
nějaká pochyb(e)ná lidská bota…
Už nepochybuju…
Vždycky když zachraňuju šneka,
zažívám na zlomek času
závrať z doteku Věčnosti…
Popadnu ho za ulitku
a přerušuju tu uslintanou pouť
ve více či méně rozběhnuté
silniční či chodníkové etapě,
abych ho láskyplně zaparkovala
v bezpečí nejbližšího trávníku…
Jednou jsem to neudělala,
nahlodaná pochybností
o způsobilosti k zasahování
do šnečích osudů…
A než bys řekl šnek,
stala se mu osudnou
nějaká pochyb(e)ná lidská bota…
|