Omluva Robertovi,
Stalo se to ještě za gymnaziálních dob. Moje první reportáž o školních závodech, do které jsem nezapomněl přidat “dotknuté“ rozhořčení nad malou účastí jak svých spolu studentů tak i vyučujících byla jedním “nesportovcem“ stržena a podle slov očitých svědků okomentována: „Abyste se z toho sportu nepo…..!“ Dotčen a rozhořčen, nezmohl jsem se tehdy na odpověď. Zavrhl jsem a nechápal. Ani jsem nechtěl.
Uplynulo přes patnáct let a já pochopil a dokonce jsem se dostal do postavení kdy jsem chtěl, kdy jsem toužil, tak jako tenkrát on, strhnout tu nafouklou a nedůležitou reportáž ze školních závodů. Bohužel se mi to nepodaří. Nezbývá mi nic jiného si postesknout a v duchu se omluvit.
Ne, nemám nic proti sportu a sportovcům, ale je mi na nic z té laviny nedůležitého balastu, který se na nás během olympijských dnů valí. Tisíckrát za den vidět a slyšet hrdé sponzory jak jsou hrdí. Do zblbnutí sledovat a poslouchat jak si ten který sportovec a dokonce i fanoušek, jedno zda v Turíně nebo na Václaváku pšouk. Veřejnoprávní médium ve své hlavní zpravodajské relaci přináší exkluzivní reportáž o pohybu fanoušků po prohraném zápase. Stávka lékařů, dovoz nebezpečných odpadů z Německa nebo zprávy o postupu ptačí chřipky prohrávají se sociologickým výzkumem na téma kolik fanoušků zůstane v Turíně na zápas hokejistů o třetí místo a kolik jich pojede naštvaných domů. „Ještě jednou přepojujeme z Turína na Václavské náměstí….“, osamělý redaktor oznamuje národu, že dav se rozešel, protože jsme prohráli. A ještě jednou…. Abyste se z toho sportu nepo..…!
Ještě, že Lucinka z toho nemá rozum. Snad mě po letech pochopí.
Radek 4.C
|