Noci moje, liáno rostoucí až ke stropu,

jsem tvým otrokem a poslouchat budu

kroky nenechavců, mátožné kroky

lidí v opojení všech darebností světa.

Kalné pouliční světlo se nafukuje

ve svém stínu a já čekám na zázrak,

který by ukázal směr k cíli.

K jakému ty bláhová,

chceš znát pravdu o ničem?

Noci zlá, provazce myšlenek,

toužím utínat každý tvůj vzdech,

zadávit, pošlapat dlouhé čekání

na trpělivé,

ještě ses neroztančila po světě

a já marnivá hledám tvůj konec.

Čí konec, tvůj….