|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Je ráno. Posadím se na posteli a můj pohled přitáhne cosi
podivného. V rohu ložnice pod oknem sedí žába, taková žlu-
tohnědá, a na kameni, který jsme si přinesli domů tenkrát
z výletu na Ještěd, přidržuje si přední končetinou poměrně
velkého mravence. Už už se mi zdá, že vystřelí svůj lepkavý
jazyk. Nevím, zda se mám na tu popravu dívat, nebo mravence
nějak zachránit. Je světlý a nezvykle lesklý. Pak si ale po-
myslím, že nemá cenu ho zachraňovat. Jednak by ta žába zahy-
nula, musí se něčím živit a druhak, chytila by si pak další,
jiné mravence. Rozhodnu se tedy ani nedívat, ani nezachraňo-
vat.V ten moment se z žáby stane pavouk, který vystřelí ja-
kési bílé vlákno, a zamotaný smotek lehce zasáhne i mě do
pravé ruky. Lekám se a vyskakuju z postele, načež vidím a
cítím kolem sebe vystřelující tenká bílá vlákna pavoučků.
Oháním se a vlákna strhávám. Mezi nimi lezou po podlaze ploš-
tice. Takové oválné, asi centimetr dlouhé, s nedobytným kru-
nýřem s ornamenty. Když nepomůžu jednomu nepatrnému, zdánlivě
zbytečnému, obrátí se to proti mně. To se mi honí hlavou. A
ještě něco.Musím vyluxovat a utřít prach. Otevřu oči.
Druhý den večer sledujeme zahájení ZOH v italském Turíně.
Zvláštní, i tam v jednom čísle předvádí své výkony akrobaté
v bílých lesklých úborech jako pavouci na lehkých vláknech
pavučiny.
|
|
|