Proč smrt?

    Zavři oči. Spi jen. Neprobouzej se. Nechoď zpět, do tohoto světa. Nikdy se nesmíš vrátit. Já ti to nedovolím. Zůstaň spát. Viděl jsi už dost z našeho světa. Vidíš jak je zkažený. Lidé jsou mračna, které zakryly slunce. Už se nikdy neobjeví a nevysvitne. Oni mu to nedovolí. Zakryly příliš mnoho slunce na to, aby to mohly vrátit. Nikdy to nebude takové, jako když byl úplný začátek.

     Ne, neprobouzej se. Nekřič. Víš, že musíš spát. Táta je pryč a já budu také. Táta nás opustil. On je jeden z těch velikých mračen, které zatáhly oblohu. Nepodíváme se už na hvězdy. Ani hvězdy ani slunce. Nic. Už jen tma. Proč se vracet. Ty nevíš, protože jsi malý. Malinký. Příliš maličký na to, abys to pochopil. Pro nás už tu není místa. Nezbylo ani kousínku sluneční záře, která by nás zahalila, tak proč tu být. Proč se trápit a pro nikoho nežít. Proč se skrývat, když stejně není kam a komu. Narodili jsme se k záhubě protože není větru, který by odfoukl ty všivácké mraky! Proč je stále zataženo!?? Nedovolím, abys žil mezi nimi. Sám. Bez otce. Proč by jsi měl trpět, když smrt ti může pomoci. Smrt ti ukáže cestu, kde není mraků. ……

     Není tam mraků, protože tam není ani slunce. Není tam ničeho, pro co by chtělo se žít. Jen tma. Když si lidé pomůžou smrtí, co pro ně znamená tedy tma? Proč se bojí tmy, když za ní stejně jdou? Proč zemřít v šeru pro lepší, když lepší se jmenuje tma. Proč zemřít pro slunce, když jsme ho nikdy ani neviděli? Proč zemřít pro někoho, když jsme ho nestačili ani poznat? Proč vlastně umírat, když nikdy nestihneme tolik věcí, které by nám pomohly pochopit důvod smrti? Proč se stane to, co neumíme odůvodnit? Proč slunce září, když mi ho nikdy neviděli? Proč zemřít na lásku, když ani nevíme, jestli jsme ji kdy zažili a co to vlastně láska je…Proč si stále musíme pokládat otázky…..a slovo Proč je naším heslem….