Chtěl bych znovu proplouvat tím večerem ale něčím ho prosvětlit abych viděl každé zakoutí tvé tváře to jak tě zmohla slabost v nohách když jsme poprvé rozbili tabu a zase bych potom neuměl usnout znovu a znovu bych si promítal každé slovo, pohyb a barvu a snad bych v dálce rozeznal i hlas vlaku neobvykle naléhavý ale všedně povědomý znovu bych si ve tmě zkoušel všechny dotyky nanečisto
nyní nás dělí spletenec cest a rozhodnutí ale přesto tě tu mám, aniž o tom víš i tvé sympaticky zakřivené malíčky u nohou mluvím v enigmatech jako tenkrát nechávám tě domýšlet pozoruji tvůj nejistý úsměv červeň, kterou ti upletl stud a věř mi: nechtěl bych víc, jen zvážit slzy které jsem ti způsobil
|