Potkávám je ve snění
lidi známé i nebývalé
představuji je jedny druhým
v metru i ve stromech
ale nechtějí překrýt své stíny
vracejí se do nejzazších koutů
a jejich výraz i stěna stěna za nimi
jsou stejně zamlklé
nebo snad umlčené?

myšlenky se mi rozštěpily
dříve než byly schopny podat výklad
a vše hned tu a hned jinde
proměňuje se na šrotoviště
pomalu se rozvlákňuje
dokud nezůstanou jen nitky
a rozdrolené srdce