33 minut před půlnocí
V celém bytě je ticho, jen vrtulka v notebooku občas zavadí o plastový kryt. Už jsem si na tenhle zvuk zvykla. Notebook mě hřeje do klína a mě se konečně podařilo připojit na net:
XOndra: Ťuk, ťuk...
Jana70: Čekáš dlouho? Promiň.
XOndra: Na tebe čekám rád. Jsem tu ale jenom chvilku.
Jana70: Kočky mi nakousaly kablík k telefonu a tak se teď nesmím moc hýbat. :-)
XOndra: Včera jsme se ale „hýbali“ spolu docela hezky, ne, :-)
Jana70: Nezlob! Budu se červenat :-)
XOndra: Tak to ti nevěřím.
XOndra: Už mi zase chybíš a to jsme bez sebe 32 hodin...
Jana70: Taky počítám minuty :-(
XOndra: Zítra si pro sebe „ukradneme“ alespoň 15 minut. Chceš?
Jana70: P. mě vyzvedne v práci. Zítra nemůžu. :-(
XOndra: Uvidíme se tedy až v pondělí?
XOndra: Nebo ty už nechceš abychom se viděli?
Jana70: Jsem zmatená, jsem ráda že tě mám ale stejně mám pocit, že to takhle nechci.
XOndra: Vždyť je nám spolu tak nádherně. Co ti vadí?
Jana70: Já vím, užívám si chvíle s tebou. I teď je mi krásně. Ale je to šílený...
Jana70: Je šílený probouzet se ráno s myšlenkou na tebe když vím, že vedle mě leží Pavel a pootevřenými dveřmi koukám Evičce do postýlky.
XOndra: Nevím co na to říct :-( Chtěl jsem ti do života přinášet radost a ty se teď trápíš.
Jana70: Láska bez trápení prostě neexistuje. Trápím se a tedy žiju! Díky tobě.
Jana70: Poslední roky jsem nežila. Vždyť to víš.
XOndra: Nevím, vypadali jste tak šťastně. Pořád jste byli spolu, žádné hádky.
Jana70: Nehádat se a být šťasný má k sobě stejně daleko jako černá a bílá :-(
Jana70: Každou tvojí smsku otevírám s větším vzrušením než když se mě P. dotkne...
XOndra: Tohle neříkej. Nechci vám vstupovat do života. Myslel jsem, že to, že jsme spolu bude „něco navíc“. Nemůžu ti nabídnout víc.
Jana70: Uvažovala jsem nad tím, jaké by to bylo, kdybychom byli jenom spolu...
Jana70: Každý den bych se probouzela vedle tebe, dělala bych ti snídani a ty bys mi četl něco z knížky...
XOndra: Moc si mě idealizuješ. Znáš mě hrozně málo.
Jana70: To málo co znám se mi moc líbí...
XOndra: Taky se mi líbíš ... Ale nemyslíš to vážně s tím, že uvažuješ o tom opustit Pavla?
Jana70: Ty bys mě nechtěl?
XOndra: To není důležité jestli bych tě chtěl nebo ne. Především nechci ničit tvůj život! Myslela jsi i na Evičku?
Jana70: Myslela. Hlavně na to, že nechci aby žila ve vztahu bez Lásky.
XOndra: Ale my přece našim setkáním také neříkáme „láska“... Nemůžeš srovnávat to co k sobě cítíte po šesti letech s tím, že si spolu užíváme první doteky, první smsky, první milování....
XOndra: Po chvíli bych ti připadal úplně stejný.
Jana70: Ty mě nechceš viď?
XOndra: Nevím co na to říct. Chci tě. Vždyť to víš.
Jana70: A chceš nás obě?
XOndra: Počkej, jak obě? Myslíš s Evičkou? Neblázni, skoro se neznáme, jsi vdaná, máš přece Pavla....
XOndra: Co by na to řekli rodiče, kamarádi, známí...
Jana70: Nevypočítávej tady ty překážky. O všem jsem poslední dny přemýšlela.
Jana70: Je jen na tobě co mi odpovíš.
Jana 70: Chtěl bys nás?
Jana70: Jsi tam?
XOndra: Jo, jsem tu. Jen jsem otvíral okno. A taky, přiznám se, nevěděl jsem co napsat...
Jana70: Stačilo napsat chci tě / nechci tě.
XOndra: To není tak jednoduchý. Tys to mohla promýšlet ale já to vím teď pár minut.
Jana70: Snad víš co cítíš, ne? A jestli nevíš, nebo váháš, tak to je taky odpověď.
Jana70: Nejsi si tedy jistý, viď.
XOndra: Jsem si jistý. Nikdy bych to bráchovi nemohl udělat. Prostě ne!
Jana70: On to pochopí. Třeba se taky v našem vztahu trápí.
XOndra: Už dost prosím tě. On tě miluje, vím to. Nikdy by to nepochopil. Vážně jsi zešílela.
XOndra: Kdybys jen věděla, jak hezky o tobě mluví, jaké plány má s Evičkou, s vaším domem...
Jana70: Ale když já teď myslím pořád na tebe. Je mi smutno když se nevidíme.
XOndra: Už k vám raději nebudu chodit. Nebudeme si ani psát, jo? Musíme to skončit.
Jana70: Jak myslíš že Pavlovi bude až se dozví o našem víkendu na chatě, o smskách, mailech?
XOndra: Proč by se to dozvěděl? Nemáš důvod ho takhle trápit.
Jana70: Že to říkáš zrovna ty! Nesnaž se ho chránit, vždyť sám víš cos mu provedl.
Jana70: Jestli se se mnou už nebudeš chctít vídat všechno mu povím.
XOndra: Nebudeme se už dnes trápit, jo? Tohle chatování nám moc nejde. Půjdeme raději spát, jo?
Jana70: Půjdeme. Zalezu si pod peřinu a nechám si o tobě zdát.
Jana70: Napíšeš mi zítra? Nic neskončí viď?
XOndra: To víš že ti napíšu. Pa
Jana70: Pa a krásné sny ...
|