Ahoj. Takže jak začít. Hm. Já jsem ti prostě jenom chtěla říct, že prostě…Hm, prostě, prostě, fakt začínám dobře, je jasný, že teď se už určitě směješ. Já se to budu snažit omezit, slibuju. Takže od začátku. Já jsem ti chtěla jenom říct, že k Martině se už vyjadřovat nebudu, už to máte naštěstí vyřešený. Nechtěla jsem v té situaci vypadat jako Johanka z Arku, ale ten váš stav mě štval, protože vás mám oba dva ráda, tak jsem nechtěla abyste spolu nemluvili. Ale mám nové předsevzetí, že příště, až se stane něco podobnýho, se budu jen smát nebo kroutit hlavou.

Dál. To, že máš debilní náladu, tak s tim nic neudělám, ani kdybych se převlíkla za medvěda a předváděla Hula Hoop tanečnici. Protože ty bys jen zvednul to svoje zarostlý obočí, obrátil oči v sloup a odešel bys. Debilní nálady mívám taky, ale je fakt, že ta tvoje trvá nějak dlouho. Já si myslím, že potřebuješ holku. Ale na druhou stranu nechci abys měl holku, protože to nepřežiju. Budu žárlit jako sviň, jo budu žárlit, protože v tvym životě bude jiná holka, který se budeš svěřovat a všechno jí říkat. ONA bude PRVNÍ a JÁ budu DRUHÁ a to já prostě neunesu. Nesnesu bejt druhá, vždyť znáš moji soutěživou povahu.

Musim se přiznat, že jsem si v jednu dobu strašně moc přála, ať se gay nebo aspoň bi. Víš, jako v tom filmu „svatba mého nejlepšího přítele.“ Julia Roberts v něm má za kámoše gaye a mě se to strašně líbí, protože ON jí rozumí. Tím neříkám, že ty mně ne, já jsem naopak moc ráda, že tě mám, protože jseš jeden z mála lidí, kteří mi dokáží ukázat i druhou stránku věci. Nebojíš se se mnou pohádat a dokázat mi, že se pletu. Za to dík.

Ale kdyby si byl gay, tak bys mi třeba rozuměl víc a nedělal bys ty věci, který mě štvou a ubližujou mi. Já vim, že je těžký bejt ve špatný náladě přívětivej. Já se taky někdy chovám jak naprostá kráva. Vyčítám maličkosti, jsem hnusná a najednou je strašně lehký říct někomu něco fakt strašnýho, o čem víš, že až budeš umírat, tak obličej toho dotyčnýho se ti na 100% vybaví. Ale snaž se bejt milej aspoň trochu na ty lidi, který máš rád. Chápu, že z tebe to někdy vylítne, ani nevíš jak, a pak toho lituješ, ale…nemám ráda, že když ti něco řeknu, tak ty to pak obrátíš proti mně v každý nemožný chvíli. Ty toho totiž víš hodně a hlavně to uděláš, ty jo. Tobě nedělá problém někoho ve šťastný chvíli naprosto srazit na kolena jedinou svou větou. Když mi to uděláš, tak mám někdy chuť odejít ze školy a víckrát tě už nepotkat. Jako, dělej si co chceš, ale pak se nesmíš divit, že se s tebou nebudu bavit, protože TOHLE já nezapomínám.

Ohledně XY. Ty mě v tomhle asi nikdy nepochopíš. Přitahoval tě někdy někdo takovým způsobem, že i když víš, že to bude debilní a že ti ublíží, tak si stejně nemůžeš pomoct?

Já vím úplně přesně jak to dopadne, zase skončím v slzách, ostatně jako vždycky. Já tě tim nechci otravovat, vim jakej na to máš názor, vim, že si myslíš, že jsem blbá a ptáš se, kde mám svojí hrdost. Ale já si prostě nemůžu pomoct a jediný co mě teď tak nějak drží, je myšlenka „Já si to teď užiju.“

A teď k mému nejoblíbenějšímu tématu, čili ke mně. Já vím, že jsem egocentrická a extrovertní. Jestli je můj projev zároveň reklama, tak asi jo. Já mám totiž takovej svůj každodenní cíl a ten je takový, že já musím být aspoň část dne ta, na kterou se nezapomene za pár minut. To, že nedávám lidem prostor k seberealizaci není pravda, já ten prostor rozděluju. To, že vysávám z lidí energii, taky není pravda, vy totiž vysáváte mě. Já se do háje pořád snažim na někom vykouzlit úsměv, nebo aspoň poklepání na čelo. Ať je každá činnost nějakým způsobem oživená, a není to lehký. Je to mnohem těžší než jen čumět, jak ze sebe někdo dělá vola a smát se tomu, než toho vola dělat. A to jsem holt já.