|
|
|
Prázdninová láska Autor: Black (Občasný) - publikováno 7.9.2001 (00:02:34), v časopise 12.9.2001
|
| |
Prázdninová láska
Potkala jsem ho náhodou. Něco mezi námi bylo už od začátku, kdy nás seznámili naši kamarádi. Pozval mě na colu. Seděli jsme a povídali si. Už bylo dost pozdě a já musela domů. I když bydlím na druhém konci města, doprovodil mne.
Stáli jsme před vchodem. Opatrně mě chytil za ruku. Podíval se mi do očí. Usmál se. Zlehka mě políbil na tvář, pak na rty. Kolikrát jsem byla políbena, ale nikdy ne tak…tak sladce.
„Co děláš zítra?“ zeptal se.
„Zítra? Myslím, že zatím nic.“
„Nešla bys se mnou do kina?“
„Jo, ráda.“
A tak jsme byli spolu. Končil červen.
…
Slíbili jsme si, že o prázdninách si budeme psát, protože se neuvidíme. On je na celé dva měsíce do Alp – rád lozil po horách.
Každým dnem jsem čekala jeho dopis. Začínalo se mi stýskat. Konečně jsem ve schránce objevila bělavou obálku popsanou jeho rukopisem. Psal, že se má dobře, ale že mu strašně chybím. Byla tam i jeho adresa. Ještě týž den jsem mu odepsala – prostě jsem byla bláznivě zamilovaná. Jako nikdy.
Byla asi půlka srpna, když mi přišel jeho dopis. Psal to samé, co dříve, ale něco se mi nezdálo. K dopisu byl přiložen nějaký papír. Vzala jsem jej a četla:
„Drahá Darino,
sice Vás vůbec neznám, ale domnívám se, že byste to měla vědět. Včera, 10.srpna, když Martin slézal jednu z mnoha hor, se utrhla lavina. Zatím o něm nemáme žádné zprávy.
Martinova matka
P.S. Právě jsme obdrželi zprávu, že byl Martin nalezen. Mrtvý.“
V tu ránu mi zčernalo neb nad hlavou, slunce si obléklo tmavý plášť a na tváři jsem ucítila slzy. Nedokázala jsem vykřičet všechnu bolest, která ve mě byla. Slzy nedokázaly odplavit můj žal, nedokázaly zacelit mé srdce.
Martine,……..můj Martne! Miluji Tě……..navždy.
|
|
|