starci nad hlavou spínali ruce už mělo být ráno a přesto se nepřestalo stmívat prázdné skořápky se lámaly ještě před došlápnutím
zatoulaná divoženka hrála na flétnu čert vzal rytmus a ji ani nenapadlo si pro něj dojít naboso obcházela jsem kořeny jen o jeden jsem zakopla měl oči jako já
dávno ze mě vesnice opadala
víla hrála o tři kroky nazpět kolikrát se otočíš tolik ti přibude vrásek a když se neotočíš počkají až se obrátí cesty
flétna mě chránila před vlkem a víla sešla z cesty
už drahnou dobu musel děsit snad jen tou pověstí vypelíchaný a jestli kdy mohutný věk mu začal ubírat chtěla jsem ho odkopnout
ale zželelo se mi ho chvíli jsem zůstala a když mi les popletl hlavu a pustil dovnitř strašidla bylo už pozdě odejít
nosil mi zdechliny k večeři a za úlovek se nechával hladit po svrabovité srsti nikdy jsem neřekla že jídlo smrdí že i on
a byl čas jít přišel si pro mě hastrman ze včerejška láska mu dala najít mě až tady aby mi neutopil sestru šla jsem
cestou mě hejkal chytil za hlas a svým mi na oplátku do dlaně vypálil cejch
co na tom jak jsem vodníkovi utekla
měsíc dnes neměl co skrývat i když je to jen polovina pravdy cizí kovář se opřel do spánku k slunci se nepodívat
|