|
|
|
S mrtvou Klárou v posteli Autor: Hrdý (Občasný) - publikováno 5.1.2006 (12:38:36), v časopise 12.1.2006
|
| |
„Myslíš, že tě zabíjím?“ „Myslim, žes mě už zabil,“ řekla a hned potom usnula. Vadilo mi, že tak lehce spí. Možná mi to vadilo víc, než pocit vraha. Klára mi od začátku našeho vztahu říkala „Miluju tě, miluješ mě taky?“ Říkala mi to často a mně po čase došly všechny vtipy, kterými jsem se bránil. Řekl jsem jí „Ne,“ i když jsem to chtěl tajit. Je dobrý, když vás někdo miluje. Klára spala vážně tiše. Pozoroval jsem ji a občas se zamyslel, jestli není mrtvá. Šťouchl jsem do ní. Nereagovala. Šťouchl jsem více: „Nejsem žádná děvka,“ řekla ospale, jakoby ze snu. Přemýšlel jsem, co se jí asi tak zdálo. Přemýšlel jsem dlouho a přitom hleděl na Klárčino mrtvé tělo. Jednou se mi zdálo, že souložím s mrtvolou. Byl to divný sen. Čím déle jsem civěl na studené tělo Kláry, tím větší chuť jsem na ni měl. Nemilovali jsme se týden, ale až teď mě skutečně vzrušovala.
Tu noc jsem neusnul. Jen jsem sledoval měsíční odraz slunce na jejím těle. S měsícem byla ještě mrtvolnější. Dlouho jsem ji neviděl tak uvolněnou jako dnešní noc. Nehýbala se. A zpod peřiny bylo vidět její obnažené stehno.
Vyšlo slunce. Vzbudila se a koukla na mě. Dělal jsem, že spím. „Měla jsem divný sen. Zdálo se mi, že se milujeme.“ Pořád jsem dělal, že spím, i když mi bylo jasný, že mě prokoukla. Ona vůbec všechno hned poznala. Jen že ji nemiluji, Kláře nějak uniklo. „Byl to vážně hrozný sen, protože jsme byli oba mrtvý. Přesto jsme se ale milovali. Strašný sen,“ řekla a šla si uvařit kafe. „Něco takového se může zdát jen tobě,“ a šel jsem si uvařit čaj.
Mezi slazením čaje a mazáním chleba medem jsem si uvědomil, že už spolu nechodíme. Nemáme vztah. Jen jsme ve stejném pokoji. Opravdu byla pro mě mrtvá. „Měli bychom si některé věci ujasnit, Kláro,“ v životě jsem ji tak odtažitě neoslovil – bylo to odměřené, až mi ten chlad slov projel po zádech. „Vim, o co ti jde,“ řekla Klára a usmála se na mě. No, usmála. Spíš se ironicky ušklíbla. „To jsem rád, že v tom máme jasno.“ Klára vstala, svlékla se a natočila boky ke mně. Pořád držela chléb namazaný medem v ruce. Ještě si nekousla.
|
|
|