Káj a Gerda - Nestvořena pro lásku
Proč mě nemiluješ
za to, že jsem Gerda
Co na tom, že jsem
troje boty prošlapala
a nezdolala přitom
ani jeden kopeček
(čtvrtý pár nosila jsem v batohu
smál ses, že ho mám plný knížek)
Řezavý sníh mi vypálil do dlaní
dávné znamení Nicotné
oči ve vánici
záminka k nicnevědění
Krůpěje krve ve stopách
(to staré jizvy)
teplé a stále v bludném kruhu
nedovolí
k tobě se schoulit a povídat...
(zabij duši rozpukanou přáním
nesmí prosit tajně na kolenou)
Neboj se
moje dlaně přece za mě mluví
při svíčkách splněných přání
z tisíců nocí vysněných
Neoblomily tě
(tisíce krutostí lásky
oněmělé na Ostrově
bez drápků
to s prsty radši krvavými
zachraňovala bych tě znovu
spolu s rybami)
Opouštíš mě
Markétu bláznivou
Nemůžu křičet
a můj pomalu chladnoucí pláč
není dost rychlý
aby stačil proniknout
k tvému srdci
Jiná ústa budou smět
Jen pro mě
výmluva zůstává stále stejná
Stvořena pro smutek
(pro lásku jiná) a víra je dar?
V co ale věří
něhou nedotčená
panna z ledu vytesaná?¨
Ani ke hraní už není
Proč mě nemiluješ
zato že jsem
Co na tom, že jsem
neumrzla v horách
při svém vymýšlení
opravdových chvílí
Teď na rovině
zamrzly ve mě jen slzy
sklouzly k srdci a...
zacinkaly slabě¨
To ten střípek, Káji
|