|
| |
 |
Za každou cenu
Autor: MartyS (Občasný) - publikováno 2.9.2001 (11:40:37), v časopise 5.9.2001
|
|  |
Sychravé počasí teď na začátku října doslova nahnalo do klubu houfy lidí. Ačkoliv bylo pondělí, měl Jeff, zdejší vyhazovač, ještě více práce než během víkendu, kdy zde probíhaly bujaré oslavy mládeže z blízkého okolí. Měl téhle práce plné zuby, ale na druhou stranu byl rád, že mu ji jeho bratranec Roy nabídnul. Když o tom tak přemýšlel, vlastně se mu ta práce pomaloučku začínala líbit, zvláště poslední dobou sem zavítalo čím dál tím více dívek, jež okouzlovalo jeho dokonale vypracované tělo. Právě tady se Jeff seznámil s Amy, studentkou medicíny. "Hej! Jeffrey, na hajzlu se něco děje, běž tam udělat pořádek!" vyrušil Jeffa z úvah hlas jeho bratrance, majitele klubu, který hbitě obsluhoval hosty zpoza masivního pultu.
"O.K." zahalekal Jeff, který toho ostatně nikdy moc nenamluvil, a rázným krokem vykročil do malé chodby hned vedle vchodových dveří. Než si udělal prostor mezi hosty, narušitelé pořádku se již chystali chodbu opustit. Jeff si při pomyšlení, že se problém vyřeší sám bez jakýchkoliv konfliktů, trochu ulevil, ale potíže na sebe nenechaly dlouho čekat a Jeff byl nucen zakročit. Dva mladíci se totiž vrhli ke stolu, kde seděla osamocená mladá dívka oblečené v černých kožených kalhotách a černé přiléhavé blůze. Než však stihli přejít od opileckých řečí k fyzickému kontaktu, stál již u nich Jeff a jednoho z nich držel svým železným stistkem pod krkem.
"Ty hajzle! Chcem´ si jenom pokecat, tak se do toho neser!" vykřikl druhý mladík a s židlí v pravé ruce se vrhnul na Jeffa, aby osvobodil svého chroptícího přítele. Než však stihly jeho alkoholem omámené smysly zareagovat, byl zastaven elegantně vedeným kopem do břicha. Během chvíle se s vyraženým dechem válel na podlaze a pokoušel se dostat z Jeffova dosahu. Ten odtáhl jeho přítele k východu, vyhodil jej na mokrý chodník a počkal, až se i shrbený mladík proplazí dveřmi. Jakmile bylo vše vpořádku, vrátil se Jeff ke svému pivu a k přerušeným úvahám. Něco se mu však stále honilo hlavou.
Nikdy dříve si nevšimnul oné tmavě oděné dívky, která seděla přímo naproti jeho stolu. Zdálo se mu to divné, protože bezesporu patřila k těm dívkám, které na sebe přitáhnou pohled snad každého. I teď musel neustále Jeff zrakem zajíždět směrem k ní.
´Čeká na někoho?´ říkal si. Když uplynula další půlhodina, zdálo se Jeffovi nadmíru jasné, že si přišla prostě jenom posedět a trochu popít. Neznal mnoho dívek, které by se takto chovaly, ale zároveň jej její chování zase až tak nepřekvapovalo, vždyť i on sám se ještě před půl rokem choval úplně stejně. Tehdy jej před alkoholem zachránil Roy a Amy. Především ona byla tou hrází, která jej dělila od alkoholu.
´Sakra, Amy!´ vzpomněl si Jeff na svou dívku.
´Už tady dávno měla být,´ přemýšlel, co se jí tak mohlo stát. Jedinou možností, jak to zjistit, bylo jí zavolat. Jeff vytáhnul mobilní telefon a vytočil její číslo. Po několika zazvoněních bylo vytáčení přerušeno.
´Sakra! To snad dělá schválně, ´pomyslel si Jeff a opakoval volání. Bohužel se stejným výsledkem. Tohle už vypadalo divně a v Jeffově paranoidním mozku se začínaly rodit ty nejhrůznější teorie. Ani ve snu by jej nenapadlo, že právě jedna z nich se brzy stane realitou. A to velice krutou realitou!
Asi za pět minut se na displeji telefonu objevila příchozí zpráva. Napsala ji Amy. Jeff se okamžitě a s nadšením pustil do čtení. Brzy však zůstal jen zaraženě zírat na displej a nevěřícně kroutil hlavou.
"Promin,uz to neslo dale.Nejsi pro me ten pravy.Nehledej me a nevolej mi!Sbohem,Amy," tato slova se teď honila Jeffovi hlavou. Tohle byla další rána pod pas, kterou mu připravil osud. Vstal, telefon položil na stůl a odešel k pultu pro láhev.
"Sakra Jeffe, vykašli se na to a nech tu flašku tady! Co se ti sakra stalo? Vždyť jsi říkal, že už tě nic nepřinutí s tím zas začít, tak na co si to zase hraješ?" ozvalo se od baru, kde Roy čepoval pivo.
"Je to děvka a nic jinýho," odpověděl Jeff ledabyle Royovi a odešel i s napůl plnou lahví zpět ke stolu.
Neznámá dívka zde stále ještě seděla a usrkávala džus. Nyní už nebyla pro Jeffa zakázaným ovocem. Ještě dříve by si k ní nic nedovolil, věděl, že Amy mu věřila a on věřil jí. Teď bylo vše jinak, Jeffův svět dostal trošku jiné obrátky. Uvědomil si, že od lásky je jen malinký krůček k nenávisti. A ona neznámá dívka by se mohla stát nástrojem pomsty. Předpokládal, že pro muže jeho tělesné stavby nebude sebemenším problémem si tuto dívku získat.
"Co tak sama? Čekáš na někoho?" oslovil posilněn několika panáky krásku.
"Možná jo, možná ne, ale na tebe rozhodně ne, tak si dej odchod!" dostalo se mu překvapivé odpovědi.
Jeff předpokládal, že se chová jako každá jiná dívka a odpovídá ne automaticky. Pokračoval tedy v navazování kontaktu: "Hmm, to abych si teda dával pozor, abys na mě nezavolala vyhazovače, co?" ušklíbnul se, když otáčel židli, aby se na ni mohl obkročmo posadit.
"Haha, tak jsme se zasmáli a teď vypadni!" nyní jej ještě více překvapila svou odpovědí.
Jeff byl zahnán do úzkých. Takového zacházení se mu ještě nikdy nedostalo. Utvrdil se v názoru, že ji dnes prostě dostane a nikdoa nic mu v tom nezabrání. I přes odpor, který viděl v jejím výrazu, otočil židli a přisedl si ke stolu. Pokusil se ještě o pár slovních obratů, ale neuspěl, a tak se asi po hodině marné snahy rozhodl nabrat síly u baru. Předtím se však rozhodl, že zjistí alespoň jméno dotyčné. Přestože očekával zápornou odpověď, pochopil, že se mu snad podařilo prolomit ledy, když konečně zaslechl z jejích úst alespoň mírně kladnou odpověď: "Pro mě, za mě. Když mi pak dáš pokoj! Jmenuju se Valerie, ale všichni mi říkají Val."
Jeff vduchu zajásal. Snad už jeho úsilí nabralo ten správný směr.
"Dobře, Val, jdu pro nějaký pití. Dáš si něco?"
"Díky za tu ochotu, ale přežiju to tady i bez ní!"
Pokrčil rameny a vyšel k baru, aby pozvednul hladinu alkoholu na optimální hodnotu, když se však otočil směrem k Valerii, její místo bylo prázdné. Položil sklenici a rozběhnul se ke dveřím.
Jakmile je rozrazil, málem se mu zatočila hlava z čistého vzduchu nasáklého deštěm. Rozhlédnul se a spatřil ji, jak kráčí potemnělou ulicí podél parku. Během pár vteřin byl u ní a nabízel jí doprovod. Opět bez úspěchu. Tohle bylo už i na něj moc. Chtěl si dokázat, že na ni má a neváhal proto použít jakýchkoliv prostředků. Snad se mu teď naskytla poslední příležitost. Procházeli zrovna místem, kde ulici lemovaly husté stromy, které společně s deštěm vytvářely ponurou atmosféru, ale zároveň je chránily před zraky z nedalekých domů. Jeff se rozhodnul zakročit.
Jednou rukou uchopil Val za ruku a druhou se z ní pokusil strhat šaty. Než se však jeho pravá ruka vůbec dostala k její černé blůze, překvapila jej bleskurychlá rána do krku. Bolest jej přinutila povolit sevření levé ruky, poznal, že svou soupeřku značně podcenil. Ta mu však ještě nepředvedla všechny své schopnosti. V okamžiku s ním užitím nepředstavitelné síly praštila o zem, bez jakékoliv námahy a jediného slova překonala odpor jeho obrovských svalů a jedinou rukou držela obě jeho ruce bezpečně daleko od sebe.
Tohle bylo na Jeffa trochu moc. Chápal, že s nějakým alkoholem v krvi by pro něj mohl představovat problém trénovaný muž, nemohl ale pochopit, jak jen může taková křehká dívka disponovat takovou silou. To už na něj čekalo další překvapení. Když na něj Val vycenila zuby, myslel, že to je snad jenom pěkně pitomý sen. O skutečnosti situace jej přesvědčila strašná bolest, když se Val svými špičáky zakousla do jeho krční tepny.
Během chvíle Jeff postupně rezignoval a ztratil všechny smysly. Pomalu přestával vidět, slyšet a za chvilku již ani necítil bolest. Nakonec jej celého obestřela tma.
Valerie dokonala své dílo, vstala a odtáhla bezvládné tělo za ruce, aby je ukryla za jeden z mnoha keřů vzadu v parku, kam nikdo nechodí. Položila Jeffa hned vedle těla mladé dívky a začal se přehrabovat v kabelce. O chvilku později dopadl na zem s žuchnutím mobilní telefon a za ním přistál identifikační průkaz na jméno Amy Milesová.
Déšť ustal a hustá oblaka odkryla měsíc, jenž nyní ozářil spokojeně kráčící temnou postavu, která se nehlučně, téměř jako nadpřirozená bytost.
|
|
|
