Zamčena v knihtisku!
Opřena o Tolstého....
...pod zadkem Bodlair...
na sobě svetr....v hlavě prázdno- se nudím....
Nikde nikdo...občas pokrčím jednu nohu, aby se něco dělo!
Prostě mě tady zamkli!
...už je to dvacet pět let...co jsem se narodila a poprvý mě zamkli v tiskárně,
když mi bylo pět,
podruhý, když mi bylo šest, pak taky v sedmi
a ve třinácti a v sedmná...
no ono totiž se mi to stává docela často,
že se mi chce čůrat těsně před zavírací dobou,
tak jako ještě na poslední chvilku odběhnu,
no a pak...
tady sedím a koukám do blba,
krčím střídavě jednu, pak druhou nohu
a když uznám za vhodný, tak najednou pokrčím obě,
to skutečně jen výjimečně.
|