než zapomenu

 

 

od úst šel dech

klouby zavrzaly ve sněhu

něco mi skříplo obě tváře

 

jako by se nechumelilo

zima mě zašlapala

po pás až   do bílého

 

smrákalo se

šance pod nulou

klesala

čím víc den zapadal

 

polotma zakrývala

prsty   tvé oči

   tápaly

 

hlava se ztrácela

do všech stran

kam jsem jen mohla

utočená

sem tamtam

 

potom jsi přišel

přešels mě

 

-

 

 

vychladla jsem 

vtočená v podzem 

 

 

 

 

  /věnuju -ý, který naštěstí neví.../