Jak prázdná mohou být slova,
když ráno dává sbohem noci.
Třesoucí ruce se snaží skrýt
zbytečně naivní slzy ve tváři.
A tichý hlas do vlasů
pak maluje na plátno
zkřivené naděje minulých dnů,
kdy podzimní déšť
zakrýval obavy
co přinese nové svítání.