Do obručí spirály
z rozmlácenejch kostí vtloukám
z ticha rozprav nahé scény
křičící zář
a z krabiček na parfémy
vstávám
Se zjizvenou hordou smíchu
do pokoje kráčí orkán
mává dlaní z neonů
a klouže celou
papírových zdí
Se zjizvenou loučí ticha
panelové čtvrtky míchám
zamykám svůj obraz v róby
dlaň z krabiček na parfémy
dávám
paži neonů
Můj pokoj se z okna dívá
asi chce se taky zasmát
z kůže na niž palců mřížky
utkvěly
rozdělává zář
slzí mi myšlenky
a vrací se rolbou
se zjizvenou loučí smíchu
Z parfému jsou miliony
z rozmlácenejch kostí tóny
z ticha rozprav nahé scény
a já vám
mávám
škodolibě
dlaní
s trochou neonu |