Pohodlně jsem si vykračoval po parkové pěšince, jako to činím každého dne již několik let. Zrovna jsem se podíval na ciferník svých náramkových hodinek, ručičky ukazovaly půl čtvrté, když se přede mnou objevil jakýsi muž, tázaje se mne: "Nejste náhodou Indián?" S drobným úšklebkem, přesto však zdvořile, jsem odpověděl, že nikoliv. Byl bych býval na onoho chlapíka dozajista zapomněl, kdyby se po necelé půlhodině přede mnou opět nezjevil a znovu se nezeptal: "Nejste náhodou Indián?" Musíte jistě uznat, že jsem již měl právo být notně rozladěn, i tak jsem mu odpovědel, že opravdu nejsem Indián. Pomyslil jsem si, že už bych nějraději byl doma, neboť jsem opravdu nestál o to, znovu se setkat s onou osobou a ještě jednou jí vysvětlovat, že opravdu nemám s Indiány pranic společného. Z tohoto důvodu jsem zvolil zkratku a modlil se, abych jej nepotkal.
Druhého dne mne budík probudil do sluncem zalitého rána. Po nekolika hodinách strávených v práci, jsem se opět vypravil do svého oblíbeného parku. Byl bych si na včerejší příhodu zřejmě ani nevzpomněl, kdyby si to ke mě nenamířil onen svérázný muž a nevyřkl ten dotaz: "Nejste náhodou Indián?" "Nejsem," odpověděl jsem nepřítomně. Včerejší události se opakovaly do puntíku, když jsem jej potkal podruhé a podruhé proběhl stejný rozhovor, opět jsem se svojí zkratkou vrátil domů.
Další den se věci udály poněkud odlišným způsobem, šinul jsem si to svojí oblíbenou pěšinkou a opět jsem narazil na toho človíčka. Ve chvíli, kdy se mne zeptal: "Nejste náhodou Indián?", jsem nevrle vyštěkl: "Kurvadoprdele, nejsem žádnej Indián!" a urychleně jsem se napojil na kratší cestu, vedoucí k mému domovu. Ještě jsem mezi zuby procedil několik nadávek na adresu chlápka a pomalu jsem se uklidnil. Jenže pak přišlo něco nevídaného. Ten zmetek si to pochodoval přímo naproti mě! Po mé oblíbené zkratce! Ještě než se mne stačil zeptat, zda nejsem náhodou Indián, jsem vzal nohy na ramena a prchal jsem domů. Toto poslední setkání mne značně vyvedlo z míry. Začal jsem toho muže nenávidět!
Přesto jsem se den poté vydal do sadu. V momentě, kdy jsem jej spatřil, má nenávist dosáhla vrcholu. O něco jsem o zakopl. Sebral jsem to, jednalo se o poměrně silný klacek. Když ke mne přišel a zeptal se: "Nejste náhodou Indián?", vzal jsem klacek a vší silou jsem do něho uhodil. Zcela zřejmě ho to převapilo. Bouchnul jsem do něj znovu. Začal jsem do něcho třískat tak dlouho, dokud neupadl bez dechu na zem.
|