teoreticky řečeno tečkou.
Ještě dnes zaštítím se mlčením
: jako na zavolanou
zasahuješ mi do jména
v úhozy pustnou hroby do chodu
luny natažené coby dlaň:
oplocený okrsek plný neklidu
těsná se pod
pohořím
s vylámanými zuby z hřebenů
už máloco se poddá lihu. a mráz,
zatímco kručíš na zdi — povykem do sebe,
slepě hladí zem
pěstuji dálce dobré vychování
a vymýšlím různé cesty zpět
ať přivykne si, kdy švy příliš čerstvé,
jednou spustí parte dovnitř těla
pro konstatování, že
smrt se dochovala
do kamene
- - -
je měsíc lomů,
stíní ti tvar strže skal
a koroduje světlo, když ucítí vodu
nadosah
jen
přivyknout si
na tu zpáteční tmu.
|