|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
S pocitem beznaděje
klouže střípek po žíle,
s cinknutím dopadá,
rudá je košile.
Rudé je hedvábí,
i bílá krajka je teď rudá,
sedá si do kouta,
země je studená
a svět se točí,
hlava se motá,
zavírá oči.
Pláče.
Pláč tiše ustává,
ona se usmívá,
po klice sahá.
Pozdě.
Dívka jak anděl kouzelná,
v košilce od krve,
něžná a nádherná,
zklamaná poprvé.
Možná, že šeptala,
však zemřela tiše
…a plakali andělé.
Pro ni.
Pro pozemského anděla…
|
|
|