Vzpomínám na dobu , kdy věděl jsem málo jak krásně se žilo , jak šťastný jsem byl v ty barevné roky se na světě zdálo být v bezpečí , v klidu a proto jsem žil. Já starosti neznal , já neznal ni zradu ta doba však zmizela , je na vždy již pryč Někdo ji vymazal , odstranil , schoval zamkl ji do truhly a zahodil klíč.
Zbylo mi přistopit na pravidla hraní kdy já jsem jen přežíval a život šel dál celý den jen přetrpět , v noci neklidné spaní jakoby zlý sen se mi život můj zdál.
Okovy svými si doba mě spoutala. Já pouze jen kýval , neprotestoval Mezitím mysl má v nitru se bouřila , krev vřela , já jsem vše ignoroval.
Čekal jsem až příjde ta chvíle kdy procitnu , kdy překročím práh světa , ve kterém jsem žil. Jak pověstný pták z hnízda svého já vylétnu. Já jak jeho zdechlina na zemi byl.
Ten čas nepřicházel , jako by mě vynechal...
Ze zlého snu probuzen , truhlu jsem odemknul Okovy rozbité času jsem zanechal Vše náhle zkončilo , v klidu jsem ulehnul
Ta podvole za mnou je . Teď hlásím se já ! Já člověk , jsem svobodný , co idee má.
A pevně si za nimi půjde , budu zvedat ty mrtvé co po cestě potkám Má nová naděje ať všech lidí je. Má nová naděje ať dostane se všude !
Stále se ale cítím být na věky svázáný se světem tmavým a s osudem mým. Dnes nejsem již umlčen , zcizen či prodaný dnes jsem jenom svůj , a zůstanu svým !
|