„Jenomže mě tohle nechutná!“
pomyslel si Jeníček nad hody z vody na přivítanou
jenže kdo by se odvážil říct to nahlas, seděl mezi nimi jako nakynutý knedlík
v uších mu pořád zněl ten hrozný křik, který slyšeli, když utíkali lesem, a k tomu ty neodbytné výčitky svědomí
Mařenka teď bude dostávat na přilepšenou, to se ví, vypadá příšerně
jenomže jí to patří
prý mu zachránila život, hm
stejně je to pomluva, že ho Ježibaba chtěla sníst
Jak to mám udělat, aby si mě všiml
chodím celá v červeném a pořád nic,
asi se budu muset nechat sníst vlkem, aby mě mohl zachránit
radši do toho namočím i babičku, třeba bych mu nestála za to
no jasně, vlk je trouba, mohl by na to skočit
a já vím, že nikdy nekouše
jen ty trávicí šťávy mi dělají trochu starosti
ale co - teď anebo nikdy!
Tak Růženko, už jsi prosnila sedm let
rozluč se s tím, že tě přijde probudit princ, bude to rána palicí do hlavy
už jsi jich pár dostala, ale nestačilo ti to
teď už nebude úder mírnit korunka sebelásky
chceme po tobě jen to, abys pracovala osm hodin denně jako všichni
jen to, abys byla normální
neboj se, všechno dobře dopadne, však ani nemůže jinak
|