Vzpomínky jasnovidky Kludské i jiných zaplnily spousty knih. Méně už v nich jasnovidci píší o svých pochybnostech. Zejména na vlastní problémy se ptají s nedůvěrou v kvalitu odpovědi. Vědí, že jejich vůle zasahuje do výsledku a proto se na své otázky raději ptají kolegů, pokud ovšem nějakého spolehlivého mají. Ale i lékař nerad léčí sebe a své blízké.

Moje známá je také jasnovidka, a na její informace se mohu vždy spolehnout. Vždyť jsem ji to sám před jedenácti lety naučil. Již mnohokrát mi např. poradila, kde mám hledat ztracené věci. Je paradox, že tato praxe se stala největším důkazem těchto schopností i pro zapřisáhlé materialisty. Popisu božských světů a zákonů karmy lidé mnoho nevěří, ale jak někdo může na dálku popsat, kde je ztracený předmět je pro ně nevysvětlitelné, až se toho bojí.

Volala mi, že už několik dní nemůže nalézt své brýle. Čekala, že zjistím kde jsou, ale to by bylo málo výchovné. Doporučil jsem jí, aby se na ně zeptala sama a zavolala mi výsledek. Po chvíli mi zklamaně sdělila, že se dozvěděla, že brýle jsou v taštičce s natáčkami, ale nebyly tam. Z minulých případů mám zkušenost, že vždy řekla dvě místa, kde měly ztracené věci být. Má to pár důvodů. Proto jsem ji doporučil, aby se zeptala ještě jednou. S radostí mi za chvíli volala, že už je má. Měly být pod televizí a skutečně je našla hluboko pod komodou. Tam by je nikdy nenašla, je nízko nad podlahou.