Vítr se bezcitně opřel do oken,
vítr a
slzy z mraků divoce padaly
slzy těch,kterých sny se nesplnili
těch kteří přišli o naději
těch ,kteří už slovo štěstí neznali

copak nůž je jedinou záchranou
vždyť pro ni stačilo méně
ucho přitiskla ke sklu
naslouchala teskným zvukům slz
naslouchala životu ,který už skončil

Nevěděla co více dělati může,
byla sama ..okno slzy a její smutek

Tu najednou hrom se ozval
zahřmělo a do pokoje muž oděn v černém plášti vstoupil

neotočila se pouze na sucho polkla
a dále ,dále naslouchala

ze zadu k ní přistoupil
ostří zastudilo ji na týle
mráz jí přejel po zádech
zatřásla se ,ale neotočila
stála tam stále..
oči zavřené

v tenkou linku rty stisknuté
a muž teď dýkou po holých ramenech

Byla si vědoma co přijde
hrom a blesk
ozářilo ji prudké světlo
prudká bolest až do morku kostí

malá loužička krve
hleděla na ni
nevěděla co se děje

a muž v černém kabátě
se zábleskem a krutým šklebem ve tváři zmizel

z posledních sil teď rty ke sklu přitiskla
... -jdu k vám- pravila a rozplynula se v mlze