Nebudu popírat,

že nestoupám k nebi,

nebudu popírat,

že nejsem bez hříchu.

Ale proč jen se na mě tak

zezhora šklebíš,

jak kdyby činil ti

radost můj vztek?

Po kolena v bahnu

utíkám, běžím                   pryč!

Z krajiny pouhá čmouha a flek,

pod nohama půda zbaběle mizí,

a kradmé a vyděšené pohledy

vrhané přes rameno

prozrazují,

že stále blíž jsou a blíž

jak krásné by bylo, říct ti že sníš...