Tak nízko

Smutné stáří zas klesá do listoví

A těžkne samota

A nikdy už nikdo nevysloví

tajemství malého povzdechu

Kdo ví nač myslí lístek

když padá do mechu…

Bojí se jako člověk?

Větvím se zase stýská po tíze

A tíze po lehkosti

Barevné přívěsky bortí se

do propasti rovnoběžné s kmenem

Tak nízko nás napomínají tažní ptáci

A proč to dělají?

A čím jménem?

U tratí znovu hoří keře

A sladká tíseň

šlape stromům na kadeře

A ty vyděšeně hledí tam

kde najednou trčí stín

Je drásné

býti sám

Na podzim